A což pak učiníva, otče, když nemuoževa s tebú přěbývati? To on uslyšav i počě sám v sobě řéci: Odženu li jě odtovadto, snad vezmeta škodu i hanbu na své duši. A protož já jima toto řku: Poďta, a budeta li moci, učiníta sobě peleši. A když ona prosiešta, aby jima jediné miesto ukázal, tu on jě vede a ukáza jima opočnú skálu, abyšta vylámajíc i učinila sobě peleš aneb jěskyni, abyšta ji připravila dlúhými drvy, ješto biechu na bahně. I domnieše sě, že byšta pro tak těžké úsilé pryč utekla. Ale ona otázašta jeho a řkúc: Otče, což pak budevě dělati po tomto, až to udělávě? Tu on vzem listu palmového i nauči jě provazom plésti. A to abyšta dělajíce prodávala a tiem sě živila. Naučiv jě i otjide jich. Ale ona to, což jima bieše rozkázal, s velikým poslušenstvím dokonašta. To stařec vida, že na všaký den v dobrých skutciech sě lepšiešta a rostiešta, ana za obyčěj v kostele na modlitbách klečíta a stojíta tíšě, i požáda jich skutky zvěděti. A proto sě cělý týden posti a prosě boha, by jemu jich skutky zěviti ráčil. A pak šed k jich jěskyni i potluče na dveřě. Tu ona otevřěvše a uzřěvše svatého otcě i padešta oba přěd ním na zemi. A potom po obyčějné modlitbě, kdyžto sediechu, starší mlazšiemu pokynu a on ven vyjide. A sám sedě, točieše provázek i slova neřka. A když by o poledni, potluče na dveřě ten mlaší bratr a nesa s sebú pokrm, jímžto sebe pokrmováchu. A tiem opět pokynutím přinese stolec a tři vdolečky a položiv i sta mlčě. A když pojěšta, vecěšta k svatému Macharí: Ostaneš li večeros zde, či nic?