a vztrže sě v uotrapu i sta na súdě. I uzřě svú mateř, ana s těmi stojí, ješto stáchu na súdě a jě súdiechu. A když ona jej uzřě, užase sě velmi i vecě: Kakož jest to, synáčku, žes sěm na toto miesto přiveden na zatopenie? A kde sú ta slova, ještos řiekal: Chci spasiti svú duši? Tu sě on zapýřiv tú řěčí, ješto slyšieše, i sta a nic neumějě odpověděti. Tu on hlas uslyšě, aby sě navrátil k svému zdraví. A v tu dobu jiný bratr v klášteřě umieráše. Tu on, navrátiv sě k smyslu, vše, což bieše viděl, počě rozprávěti těm, ješto tu stáchu. A chtě zvěděti, jest li to tak, posla z těch jednoho, jenž tu biechu, aby šel do kláštera, umřěl li je ten bratr, ješto bieše o ňem slyšal. Tehdy jeden šed i naleze, ano tak, jakož onen nemocný pravieše. A když by zdráv, zavřěv sě i mysléše o svém spasení, kajě sě a pláčě toho, což jest dřieve obmeškal. Bieše sě jemu tak velmi sžělilo, že když jeho mnozí prosiechu, aby maličko odpočinul, aby skrzě to škody některé nevzal, skrzě ten ústavný pláč. Tu on vždy nechtieše odpočinúti a řka: Když sem od mé mateře netrpěl žehránie, ó, kterakž pak v súdný den přěd mocným Jezukristem a přěd jeho anděly budu žehránie nebo muky trpěti?
{By chtěl bludnú k dobrému vésti}marginální přípisek mladší rukou
Jeden bratr bieše v Ejiptě velmi pokorný. A ten mějieše sestru u městě, ženku bludnú, jenžto bieše mnohých duší zátopa. Tu častokrát starci radiechu jemu, avšakž jej ledva přěmluvichu, aby šel k nie, aby jeho naučením mohl hřiech býti přěmožen, jenž skrzě ni pocházieše. A když pojide k nie, tehdy jeden známý uzřěv jej, an de, utek sě k nie i vecě jie:
