Nikoli nevstanu, jeliž pryč puojdeš. A což jeho ten bratr prosieše, aby vstal, on vždy nerodi vstáti, jeliž on odjide. A když budieše v kostele s bratří svatý Arsennius, vždy sedieše za slúpem, aby naň nižádný ani on na koho mohl hleděti.
{Ješto žena byla pústeníkem}marginální přípisek mladší rukou; * pústeníkem] ſtenykem
Besarion opat kdyžto dieše po púšti s učeníkem, i přijidešta do jedné jeskyně a všedše tam i nalezešta bratra jednoho, an sedí a provázek súče. Tu on na ně nevezřě ani jich přivíta ani k nim co promluvi. Tehdy Besarion opat vecě k svému učeníku a řka: Poďva pryč, synáčku, kdyžť s náma tento stařec mluviti nechce. I jidešta k uopatu Janovi. A pak jdúce zasě i přijidešta k též jeskyni. I vecě Besarion opat a řka: Venděva tam k tomu bratru, a zdať to buoh dá, že již bude s náma mluviti. A když tam vnidešta, i nalezešta umrlé tělo ležiece. A zaplakav Besarion i vecě svému učeníku a řka: Poď sěm, synku, a připraviece jej i pohřebeva jej, neb nás jest proto buoh sěm zahodil. A kdy pohřebovášta, i nalezešta, ano byla žena. A podivivše sě tomu i vecěšta a řkúc: É, milý hospodine, ano i ženy bojují a svítězují nad diábly. A pochválivše boha, jenž jest všěch obráncě, i jidešta odtud.
Přijidešta jednú dva jinošicě k svatému Macharí. A jeden z ní bieše umělý dobřě, ale druhý bieše ješče nemúdr. A padše k jeho nohám i počěšta prositi, aby jí nechal s sebú přěbývati. Tu když jě vidieše jako života bujného, i nadějieše sě, byšta na púšti nemohla sbýti, i vecě jima: Milá bratry, nezdá mi sě, byšta mohla na púšti sbýti. Tu ona vecěšta:
