den s pokorú mezi ně všel, túž pokoru aby měl až do skončenie svého.
{Tuto sě čte, ješto sú mnoho occóv}meziřádkový přípisek mladší rukou {svatých zhubili}meziřádkový přípisek mladší rukou; * svatých] ſwaopraveno podle Smetánkovy edice
Času jednoho když Mazinové tak řečení z té vlasti, a přišedše do Scichi, mnoho svatých otcuov zhubichu. Opat Pemen s jedniem starcem opatem, jemuž diechu Nup, a s pěti otci jinými utečechu. I přijidechu na to miesto na lesě i nalezechu pustý chrám pohanský. I přěbychu v ňem sedm dní spolu, dřieve než sobě nalezechu, kde by bylo po Ejiptě každému přěbývati. Tu jim Nup vecě, opat, jenž bieše najstarší, a řka: Každý vás tento vešken týden buď při sobě na svých modlitvách a nic nemluv jeden k druhému! A když tak učinichu, a v tom chrámu bieše jeden slúp pohanských modl, tehda opat Nup vstana zítra ráno i kamenováše ten slúp. A u večer přijda k ňemu, řiekáše: Shřěšil sem, odpusť mi! To tak čini ten cělý týden. Tehdy pak v sobotu, když sě sjidechu v hromadu, i vecě jemu Pemen opat: I cos činil tento cělý týden, a jsa křěsťanem, žes řiekal modle pohanské, odpusť mi? Odpovědě jemu Nup a řka: To sem já pro vás učinil. Povězte mi, kdyžto sem já tu modlu kamenoval, promluvila li je, nebo rozhněvala li sě jest? Anebo kdyžto prosiech, aby mi odpustila, jest li co tiem povýšena aneb sveličila li sě je tiem? Jemuž Pemen opat vecě: To ti nic. Opět Nup vecě: Bratřie, jestiť nás sedm. Chcete li, abychom spolu byli, mějmiž tu modlu na příklad, aby, když komu příde které protivenstvie, aby sě nerozhněval ani sě svelíčěl ani sě chlubil, když u ňeho milosti prosie. Pakli toho nechcete, ale di, kam kto chce. Tu oni
