Otec jeden svatý vecě: Všecko úsilé bez pokory daremné jest. Nebo pokora přědběhla jest milosrdie. Jakožto jest svatý Jan, boží křtitel, přědbiehal všěcky a nutil k hospodinu, takež pokora chýlí všěcky k milosrdí. To jest k bohu, aneb buoh jest milosrdie a pravá pokora.
Času jednoho Macharius, kdyžto jdieše na horu, ješto jest v Nitrie, učeníku přikáza, aby málo napřěd šel. A když dieše napřěd, i potka sě s jedním popem pohanským, an běží a velmi rychle a veliké dřěvo nese. I vecě jemu: Kam běžíš, črte? Tu on rozhněvav sě, tak jej velmi zbi, že by ani živ, ani mrtev. A ostaviv jej tu, poběže. A odběh odtud málo i potka sě s svatým Macharím. Tu jemu svatý Macharius vecě: Pomáhajť buoh, počestníče! Jemuž ten pop sě podiviv i vecě: I cos na mně dobrého upatřil, žes mě tak přivítal? Jemuž stařec vecě: Neb sem tě viděl úsilně běžiec, a nevieš, kam běžíš. Jemuž ten pop pohanský vecě: A já tiem tvým přivítaním ochotným uznamenal sem, že si ty mocného boha sluha. Ale druhý, neviem kakýs dvorný mnich, utkav mě i řekl mi protivně, a já sem jemu dal rány za jeho řěč. A uchopiv sě podolka svatého Macharie i vecě: Nikoliť neoblevím dřieve, nežli mě mnichem slíbíš učiniti. Tu pak spolu jidešta na to miesto, kdež onen zbitý ležieše učeník. A zdvihše jej oba, protože jíti nemožieše, i neséšta jej do kostela mezi bratří. A když bratřie uzřěchu, dúce za svatým Macharím, toho popa pohanského, užasechu sě velmi i učinichu jej mnichem a velmi sě diviec. A pak skrzěň mnoho sě pohanuov obráti na vieru křěsťanskú. I vecě
