A všěch, ktož diechu do města, chtě zkusiti jich, protivnú řěčí jě nuzieše. Ten když to tomu mladému též učini, tehdy ten mladec počě sě smiechem chechtati. Tu ten stařec jeho otáza a řka: Čemu sě tak směješ? A já tě protivnú řěčí haniem, a ty sě pak směješ? Odpovědě jemu mladec a řka: I nevelíš mi sě smieti? A já sem z toho tři léta slúžil, abych to trpěl, ješto mi sě dnes darmo děje. Tu jemu ten stařec vecě: Vejdiž do města, duostojen si. A to pravieše Jan opat i přičini to a řka: Toť jest brána božie, skrzě niž sú naši otci vešli radostně do božieho města, točíš do králevstvie nebeského skrzě mnohé smutky a bolesti a protivenstvie.
Bratr jeden počě tázati jednoho starcě a řka: Pověz mi, otče, skrzě kterú věc mohu k spasení přijíti? Stařec jemu odpovědě a řka: Synáčku, když by mohl křivotu a protivenstvie trpěti, mlčě, toť jest veliká věc nade vše přěkážěnie.
Když tázáchu jedni bratřie opata Mojžiešě a prosiece jeho o některém přikázaní, tehdy Mojžieš vecě k Zachařovi, k svému učeníku, aby jim on něco pověděl. Tehdy Zachař sňem plášť s sebe i položi jej pod nohy i počě jej tlačiti a řka: Ktož své vuole nepotlačí pod sě, nemuož mnichem býti.
Macharius opat pravieše a řka: Ten jest pravý mnich, jenž své vlastnie vuoli odolá. Nebo když kto druha treskce, upadne v hněv a zlú vuoli svú naplní. I nemá proto nižádný zatopiti sám sebe i své milé dušě pro druhého spasenie.
{Ješto protivenstvie nemohl trpěti}meziřádkový přípisek mladší rukou
