co má učiniti. I svola všicku bratřie i vecě jim a řka: Viece mi jest milá rohožka Evlaliova nežli dielo všěch bratří v klášteřě, ješto chodie repcíc, což koli dělají. A proto, aby hospodin zěvil vám jeho zaslúženie, i vecě: Přineste mi všěch bratří rohožky! A když přinesechu, káza oheň zanietiti a umetati tam všěcky. A jakž jě brzo umetachu, tak inhed shořěchu všěcky kromě Evlaliovy, jíž sú nalezli cělú, ano jie nic neškodí. Uzřěvše to bratřie i počěchu sě báti i oddachu sě na modlitby a prosiece boha, aby jim ráčil odpustiti. I počěchu chváliti tichost a pokoru svého bratra Evlalia. A pak od toho času počěchu jej čstíti jako otcě svatého. Ale té čsti nechtieše trpěti svatý Evlalius od nich a řka: É, hoře mně nezčastnému! Ztratil sem mú pokoru i tichost, jížto sem s velikú robotú z mé mladosti s boží pomocí držal. A vstav v noci i uteče na púšť, kdež by jeho nižádný neznal, i počě v skále přěbývati a nechtě lidské chlúby na tomto světě mieti, ale věčného oslavenie v nebesiech od Jezukrista jest žádal po svém skončení.
Také svatého Anastazie slavnú tichost i pokoru slušie poznati a jeho pokory i tichosti příklady následovati. Neboť ten svatý Anastazius mějieše kniehy zákona Starého i Nového a ty stáchu za patnádcte šiliňkuov. A když k ňemu přijide jeden bratr navštěvovat jeho, a uzřěv u peleši kniehy i slíbichu sě jemu a vzem jě i jide pryč. Tu svatý Anastazius, když toho dne chtieše čísti, i jě sě kněh hledati. A nenalez jich i urozomě, že jě ten bratr ukradl. I nerodi za ním poslati ani jeho hledati, a to proto, aby ten bratr křivě nevěroval. Tu ten bratr jide do najbližšieho města, chtě kniehy prodati
