také když jemu jeho opat rozkazováše kterúž koli věc nesnadnú, v nivčemž jemu neodpoviedáše ani reptal v sobě, jako nechtě učiniti. Pak když budieše skotského hnojě potřěba v klášteřě, tu jej opat posláše na jedno miesto odtovad nedaleko, aby tu hnojě skocského dobyl a přinesl jej do kláštera jakž moha najspieš. A tu na tom miestě bieše lvicě velmi zlá. Tehdy ten svatý Jan, učeník svatého Pavla, po rozkázaní jdieše svého opata. A když již chtieše jíti, i vecě svému opatu a řka: Otče, od mnohých sem slýchal, že jest tu zlá lvicě. Tehdy stařec jako špílejě i vecě jemu: Poběhne liť na tě, držiž ji a sviežě ji přivediž ji s sebú. A když k večeru přijide na to miesto, tu vyběhši lvicě i oda sě naň. Tu on popad ji i chtieše ji držěti. Tehdy lvicě vytrhši sě jemu z rukú i poběže. A on také za ní poběže a řka k nie: Muoj opat mně jest přikázal, abych tě sviežě i dovedl k ňemu! Tehdy lvicě inhed sta. A on ji popad i vede ji s sebú do kláštera. Ale že sě bieše připozdil na cěstě, i mějieše zaň péči jeho opat. A v tu dobu pojide ten učeník a veda lvici svázanú. Uzřěv to stařec i podivi sě a bohu vzda chválu. Pak ten učeník vecě: Toť sem, otče, lvici přivedl, jakožs mi kázal. Tu starec chtě skrotiti mysl svého učeníka, aby sě nechlubil na srdci pro ten čin, i vecě jemu a řka: Jakežs sám nemúdrý, takežs nemúdré zvieřě přivedl! Náhle rozviežě ji, pustiž ji, ať běží na své miesto!
Jeden svatý stařec poslal svého učeníka, aby vody nastřěl. A bieše daleko vážná studnicě od jich pelešě. I zapomanu vzieti provázka, jímžto vodu táhniechu z studnicě. A když by u studnicě, smúti sě velmi, aneb bieše daleko od pelešě
