a rci jemu, ať de z mé pelešě, neboť mi jie jest potřěba. A když přijide ten bratr mlazší, k ňemužto bieše poslán, i vecě k ňemu a řka: Kázalť mi otázati tebe muoj opat, kak sě máš, nebť jest slyšal, by ty byl nemocen. Tehdy jemu vzkáza a řka: Pros za mě boha, otče, velmiť mě bolí žaludek. Vrátiv sě mlazší učeník i vecě svému opatu a řka: Tvéť milosti velmi prosí, aby jemu dal za dva neb za tři dni přěbyti, zdať by mohl sobě jiné pelešě dobyti. Opět po třech dnech posla k ňemu svého mlazšieho a řka: Jdiž k ňemu, ať sě béře ven z pelešě. A pakliť bude déle odvlačiti, žeť jej vyženu a tepa jej holí. A došed k tomu jistému bratru ten mlazší i vecě jemu a řka: Opat mi jest smuten pro tvé neduženie, a protoť mě jest poslal k tobě, a chtě zvěděti, kterak sě máš. To ten bratr uslyšav, vecě: Z toho jemu děkuji, že má za mě tbu, alevšak skrzě modlitbu mám sě lépe. A vrátiv sě učeník ten mlazší i vecě svému opatovi: Ješťeť prosí tebe, aby jeho nechal do neděle a inhedť ven puojde. Tu když by v neděli, a on nejide z pelešě, tehdy vzem závoru velikú ten opat, s velikú zlobú jide a chtě jej vyhnati a tepa jej z pelešě. A přistúpiv mlazší i vecě: Kážeš li, otče, ať já puojdu napřěd k ňemu, ať opatřím, sú liť kteří bratřie u ňeho, ať by potom, uzřiece tě, snadť by porokovali? Tehdy ten učeník jide napřěd do pelešě i vecě jemu: Muoj opat jde k tobě a chtě tebe navštieviti. A ty, spěšně vyjda, vzdajž jemu dieku, neboť pro velikú milost k tobě jde. Tu on vstav i běžě proti ňemu. A jakž jej uzřě, dřieve než přijide blízko, i pade na zemi, jemu