a chtě sám přěbývati. Tu jemu svatý Antoní vecě: Peor, jdi a buď na púšti, kdež chceš. A kdyžť by co božím zěvením bylo pověděno, tehdy ke mně přídeš. A když Peor přijide na to miesto, ješto jest mezi Nitrinciem městem, ješto sluove Scichie, tu učini studnici a v svém srdci majě a řka: Kakúž koli vodu naleznu, na té budu dosti mieti. A to sě sta k jeho povýšení, že tak slanú i tak hořkú vodu naleze, že když kto navštěvovat jeho přídieše, musil jest sobě vodu v lahviciech nésti. A tu jest přěbýval let třidcěti. Tu jemu veléchu bratřie, aby odtud šel pro hořkú vodu. Tu on jim vecě: Jakž sě budem krýti úsilé i trpěnie rozličného na tomto světě, tak nebudem účastni věčné rozkoši v nebesiech.
A to bratřie do ňeho praviechu, že jediný vdolek a pět olivových jahódek mějieše za pokrm na všaký den, a tož chodě přěd svú peleší.
A toho také potvrzováchu mnozí světí otci, že ve třidcěti letech, jakž byl od svého otcě a od mateře vyšel, a když sú zemřěli, nenavštievil jich, ani na ně kdy tázal. Alevšakž jeho sestra, když bieše ovdověla a mějieše dva syny, mládencě, i posla jě, aby šli a nalezli svatého Peora. A ti když biechu zchodili mnoho klášteruov, ledva jej nalezechu, i vecěchu k ňemu a řkúce: My sme děti tvé sestry, ještoť velmi žádá tě viděti přěd svú smrtí. Ale toho on nechtě učiniti a prosby jich uslyšěti. Tehdy ta mládencě jidešta k svatému Antoní a praviece jemu, poč sta k svému ujci chodila. Tu svatý Antoní posla poň i vecě jemu: Proč si ke mně v tom času nikdy nepřišel? Odpovědě Peor: Otče svatý, přikázals mi, abych dřieve nepřichodil, leč by mi hospodin
