sě klanějě a děkujě jemu a řka: Odplať buoh, najmilejší otče, věčnú odplatu v nebeském Jeruzalémě mezi nimi pro tu peleš, ještos mi jie popřál, abych v nie bohu slúžil. A uslyšav to ten stařec, přijě skrúšenie a povrh huol, běžěv i jě sě jeho objímati i cělovati. A počě jej zváti do své pelešě, aby s ním bohu děkujě i přijal s ním pokrm. Tu zavola stařec svého mlazšieho i otáza jeho a řka: Pověz mi, muoj synáčku, řekl lis byl bratru o peleši co, ještoť sem byl přikázal? Tehdy ten učeník vecě jemu: Zajisté, muoj milý pane, žeť sem pro pokoru, jíž mám ukázati tobě jako svému pánu i otci, nicť sem nepoviedal jemu, kdyžs mě posielal k ňemu, ani sem co z toho jemu řiekal, cožs jemu vzkazoval. To uslyšav stařec, inhed sě pokloni svému učeníku a řka: Po dnešní den buď ty muoj starosta a jáť budu tvuoj učeník, aneb skrzě tvú skrovnú a milostivú opatrnost a skrzě tvé skutky opatrné a dobrotivé mú duši i tohoto bratra z hřiešného osidla náš hospodin Jezus Kristus ráčil zprostiti. Ó, kakť jest byl přěsvatého úmysla ten učeník, jenž u milosti božie bieše rozniecen, že tak milováše opata svého a byl tiem velmi smuten a bojě sě, by jeho otec duchovní skrzě hněvivú závist neměl škody, aby neztratil těch dobrých skutkuov, v nichžto jest usiloval z své mladosti v utrpení i na božie službě! A proto jest dal jemu hospodin svú milost, aby u věčném pokoji spolu sě veselili.
Také otci světí praviechu o učedlníku Pavla opata, jemužto učeníku Jan diechu, neb on bieše tak tichý i pokorný, že
