I viece bdím na svých modlitbách. Avšak tebe prosím, otče, aby za mě orodoval přěd hospodinem, aby mi to ráčil dáti, abych sě diáblu mohl protiviti. Tehdy jemu svatý stařec vecě: Již to znaji, synáčku, že tomu správně rozomieš, duchovniemu sváru, že skrzě pokoru k spasení tvému věčnému duojdeš, jakž svatý Pavel svědčí: Cěle sem měl dobrý svár. Léta sem sžil, vieru sem držal, a proto sem hotová koruna spravedlná, a netoliko mně, ale všěm milujícím příštie božie.
Opět jednomu přěkážieše běs, jenž vzbuzuje smilstvie. Ten vstav v noci i jide k jednomu slovutnému muži i počě jemu žalovati, kterak jemu přěkážie škaredý diábel. To uslyšav stařec, počě jej těšiti a učě jej duchovními slovy o pokořě i vecě, že jest psáno, a řka: Mužně čiňte a své srdce ustanovte všickni, kteříž úfáte v hospodina. A tak vráti sě ten jistý bratr do své pelešě. Tu opět počě nepokoj mieti. Vzchopiv sě i běžě k témuž starci. To uzřěv ten stařec, a on k ňemu přišel, jě sě jeho učiti, aby trpěl bez rozpači, i vecě: Věř tomu, synáčku, žeť jest dal hospodin pomoc svú z nebes, aby mohl přěmoci to pokušenie. Tiem sě posíliv i jide do své pelešě. Tu opět počě jej nutiti i přěkážěti. Tehdy v túž nocní hodinu vrťe sě k svatému starci i počě jej nuziti, aby zaň boha prosil. I vecě jemu stařec: Nežásaj sě, synku, ani sě rozpakuj ani na svém myšlení co zataj, neboť tak zlý nečistý duch s hanbú od tebe musí. Nebť ničímž nesvieže viec ďábelské moci, jako když kto zěví svatým otcóm nečisté myšlenie. A protož, synku, čiň mužsky a srdcě posil a přičakaj hospodina, neb, kdež jest tvrzšie bojovánie,
