Všickni prosie boha za lidské zdravie. A počě patřiti ciesař pilně po peleši, i neuzřě nic jiného než málo chleba v košíku a velmi tvrdého. I vecě: Daj mi požehnánie, otče, a přijmeva pokrm. Tehdy ten mnich na ručest naklade toho chleba u vodu i osoli i počěšta jiesti. I da sě jemu také vody napiti. Tu Teodozius ciesař vecě: Vieš li, kto sem já? Vecě jemu mnich: Ne, neviem. Tu jemu vecě: Jáť sem Teodozius ciesař a pro náboženstvie sem k tobě přišel. To mnich uslyšav i pade přěd ním křížem. Tu jemu on vecě: Blažení jste vy, mnišie, jenž jste bezpečni a jste zproštěni svěcských věcí a máte pokojný přiebytek a nic jiného, než o spasení vašich duší tbáte, a kterak byšte mohli do králevstvie nebeského přijíti. Ale jáť zajisté tobě pravi, žeť sem sě v království narodil, avšak trpím nedostatky a nemohu nikdy pokrma bezpečně přijieti. A vzem odpuščenie i jide od ňeho. Tehdy té noci ten mnich počě mysliti a, nechtě viece na tom miestě bydliti, řka: Již všichni lidé i šlechtici viděvše od ciesařě, budú sěm choditi, dary s sebú nosiece. A já bych to snad pak rád viděl. I bojím sě, by zlý diábel na tom mně nepřěkazil, jakž bych rád dary přijímal. A proto bych snad ztratil dar boží pokory a tichosti. To vše rozmysliv té noci svatý otec i jide odtud a jide do Ejipta k svatým otcóm na púšť. Nuže, viziž, kterakť tbavě svatý otec ostřiehal jest své tichosti a pokory, aby v království nebeském věčně byl oslaven za úsilé na tomto světě, ješto jest měl pro našeho boha milého pána Jezukrista.
Pak opět o tom svatém Pemenu praviechu světí starci a řkúc: Jednoho času, když bieše přišel súdcě té vlasti, uslyšav o svatém
