také sem sě dopustil smilstva. Alevšakž vraťva sě do své pelešě a dajva sě na pokánie. Neboť buoh jest všemohúcí a milosrdný, odpustíť náma, když sě dáva na pokánie, abychova zbyla múk v uohni pekelném věčně, kdežto nenie pokánie, ale plamenné a bez přěstánie kruté mučenie. A tak sě vrátišta do své pelešě i jidešta k svatým otcóm a padešta křížem k jich nohám všelikým kvielením a se slzami a pověděšta jim, ješto biešta shřěšila. A to všecko, což jim světí otci přikázachu, i pokánie tvrdě držiec, to sta všecko učinila. A ten druhý bratr, jenž bieše neshřěšil, pokánie počě činiti, jako by byl shřěšil. A to pro velikú milost, ješto měl k bratru. Tu uzřěv hospodin velikú milost a on tak usiluje za svého bratra i zěvi svatým otcóm tu příhodu, až sě pro milost toho, jenž neshřěšil a sě tak velmi trudil pro svého bratra spasenie, i odpusti tomu, jenž bieše shřěšil, jeho vinu. A to jest tak, jakož jest psáno, že sě jest trudil pro spasenie bratra svého. Buď bohu chvála i na věky věkoma. Amen.
Jeden opět bratr, když jemu běs ten, jenž svodí smilstvo, přěkážieše, ten jide k jednomu slovutnému starci i počě jeho prositi a řka: Otče svatý, měj za mě péči, aby za mě boha prosil, nebť mi velmi zlý duch přěkážie. Uslyšav to stařec, počě zaň ve dne i noci snažně boha prositi. Tu opět po malé chvíli ten bratr přijide, prosě, aby zaň snažnějie orodoval. A když jej tetéž přichodě upomínáše, aby sě zaň bohu modlil, tehdy ten svatý stařec smúti sě a počě sě diviti, že buoh neuslyší jeho modlitby. Tehdy té noci zěvi
