[44r]číslo strany rukopisuI viece bdím na svých modlitbách. Avšak tebe prosím, otče, aby za mě orodoval přěd hospodinem, aby mi to ráčil dáti, abych sě diáblu mohl protiviti. Tehdy jemu svatý stařec vecě: Již to znaji, synáčku, že tomu správně rozomieš, duchovniemu sváru, že skrzě pokoru k spasení tvému věčnému duojdeš, jakž svatý Pavel svědčí: Cěle sem měl dobrý svár. Léta sem sžil, vieru sem držal, a proto sem hotová koruna spravedlná, a netoliko mně, ale všěm milujícím příštie božie.
Opět jednomu přěkážieše běs, jenž vzbuzuje smilstvie. Ten vstav v noci i jide k jednomu slovutnému muži i počě jemu žalovati, kterak jemu přěkážie škaredý diábel. To uslyšav stařec, počě jej těšiti a učě jej duchovními slovy o pokořě[289]původně zapsáno pokozie, „r“ nadepsáno i vecě, že jest psáno, a řka: Mužně čiňte a své srdce ustanovte všickni, kteříž úfáte v hospodina. A tak vráti sě ten jistý bratr do své pelešě. Tu opět počě nepokoj mieti. Vzchopiv sě i běžě k témuž starci. To uzřěv ten stařec, a on k ňemu přišel, jě sě jeho učiti, aby trpěl bez rozpači, i vecě: Věř tomu, synáčku, žeť jest dal hospodin pomoc svú z nebes, aby mohl přěmoci to pokušenie. Tiem sě posíliv i jide do své pelešě. Tu opět počě jej nutiti i přěkážěti. Tehdy v túž nocní hodinu vrťe sě k svatému starci i počě jej nuziti, aby zaň boha prosil. I vecě jemu stařec: Nežásaj sě, synku, ani sě rozpakuj ani na svém myšlení co zataj, neboť tak zlý nečistý duch s hanbú od tebe musí. Nebť ničímž nesvieže viec ďábelské moci, jako když kto zěví svatým otcóm nečisté myšlenie. A protož, synku, čiň mužsky a srdcě posil a přičakaj hospodina, neb, kdež jest tvrzšie bojovánie,
