Nedávno jest přišel Ilarion do Sicie, sluha boží, a nižádný ho nezná, já puojdu a pronesu jej, nebť mní, byť sě tam utajil. Anhed vsěd na koráb s svými panošěmi, plu do toho města, jemuž diechu Pachinus. A tu črtovým dovedením přijide až přěd chalúpku svatého starcě a tu by uzdraven.
Toť jest byl počátek jeho divuov v Sicilí. A potom od toho města nemocných i nábožných lidí k ňemu jest veliké množstvie přivedl tak mnoho, že jeden z najbohatějších, jenž mějieše nemoc, to j’ vodné tele, toho dne, kteréhož je přišel, byl je uzdraven. A potom pak přinese veliké dary. I uslyšě od ňeho, an svým učenníkóm praví slova samoho boha, našeho spasitele, a řka: Darmo máte, dajte!
A když sě to tak dějieše v Sicilí, Esicius, učenník svatého Ilariona, hledáše po všěch pustých morských zátokách, všady jeho ptajě. A jediné majě tu naději, že, kdež jest koli, tu sě dlúho nemuož tajiti. A když by po třech letech, uslyšě u Mohoně, v takém městečku, od jednoho Žida, že od jiných bieše slyšal, že sě v Sicilí prorok křěsťan zěvil a že tak veliké divy činí, že jest na ňem dosti jednoho z svatých starých, točíš apoštoluov. Tehdy Esicius otáza, kaký je měl oděv, kakú li, které li jazyka neb postavy, kterak li starý; a tu nic na ňem nemože zvěděti, neb o ňem jediné bieše slyšal praviece. Tehdy vsěd na moře, jenž sluove Adriaticum, ješto Adrianus ciesař uměním a mistrovstvím učinil, tu velmi brzo připlu do Pachina, tak
