učeník jeho, z Palestina přijide a pravě, že Julianus zabit a že již ciesař křěsťan panuje nad říší, aby sě vrátil k svému ostatečku do kláštera svého. To on uslyšav i počě tiem hrdati. A najem sobě velblúda, přěs hluchú púšť přějěde do Paretonie, města pomorského. A v té vlasti, jenž sluove Libia, tu ten nezčastný Adrianus, chtě sě vrátiti do Palestina a dřěvnie chvály hledajě jménem svého mistra i učini jemu mnoho protivného. A naposledy, kdyžto vše obráti na svú potřěbu, což biechu po ňem bratřie poslali, bez věděnie svatého Ilariona. I vráti sě zasě do Palestina. To sem tuto řěč pověďal proto, že viece tomu času nenie a těm k hruozě, jížto svých mistruov i svých starších neposlúchají. Neb po malém času ten Adrianus zhynu tú nemocí, jiežto my vlk řiekámy.
Tehdy svatý Ilarion vsěde na koráb, majě učenníka s sebú z toho města, jemuž Gaza dějí, i plu do Sicilie. A když bieše umyslil, kniežky svatého Čtenie prodada, i zaplatiti nájem od plavby. A ty bieše napsal ten učenník Gazanus svú rukú, dobřě na puol mořě, ješto sluove Adriaticum. A tu v syna toho marnéřě zlý duch vstúpiv i počě volati a řka: Ilarion, sluho boží, i na moři nemuožem býti přěd tebú bezpečný? Daj mi aspoň chvíli do břěha, abych byl bezpeč, abych nebyl pohřížen v hlubiny mořské, ješto sú beze dna! Jemuž svatý Ilarion vecě: Odpustí liť muoj buoh ostati, ostaň!
