v smrt nevešli, neb sě smrti kryjiechom. A tu naději majíce, že, bude li buoh přieti zdravie, budem zdrávi. Pakli buoh na ny, na hřiešné, nevezří, tehdy to bude rov hotový. A co smy tu měli myšlenie a co hruozy, a když pán nedaleko stáše s panoší přěd jěskyní, po sledu k jeskyni přišed! Ó, čím jest tieže čekati smrti než ji přijieti! A když pán na mě voláše, nesmějiech i špetnúti. I posla panoši, aby nás z jěskyně vytáhl, a sám velblúdy držieše a s nahým mečem nás čekáše. A v tu dobu netáže vníti panošě snad na čtyři kročějě. A my jeho, tajně stojiec szadu vidímy, aneb to jest přirozeně očima, že když s sluncě vejde v stieň, nic neuzří. Hlas po jeskyni vznieše, an vola a řka: Vyjděte, zlodějie, vyjděte na smrt! I co stojíte, co myslíte! Vynděte, pánť vás volá. A my jeho uzřěchom po slunci, an ješťe mluví, ano jej lvicě roztrhši i vleče krvava. Ó, Ježíši milostivý, tu smy měli mnoho radosti, bezmál jako strachu. I patřichom na svého nepřietele smrt bez pánova věděnie.
A když vidieše, an dlúho mešká, i mnieše, by dva jednoho přěmohla. Ale hněvy nemoha dočekati, jakž držieše meč nahý, i vjide do jěskyně a velikým křikem počě volati a láti léniemu panoši. A dřieve než minu naši jeskyni, až inhed jej lvicě pochytivši i zadávi. Kto by tomu kdy věřil, by přěd našima {očima}marginální přípisek mladší rukou
