za nás zvěř bojovala?
Tehdy my ohrozivše sě i počěchom tak netbati jediné pro to, že biechom málo bezpečnějše, točíš od té lvicě hruozy trpěti, než hněv lidský. I stáchom tu a nesmějíce sě hnúti a čekajíc, kterak sě našě věc zvede v té strašné příhodě. Jediné svě měle naději v našie čistotě. Tehdy lvicě učivši, že jest viděna ot lidí, vzemši své kotě i vynese je ven velmi tišě a nám postúpi své pelešě. Avšak my, nevěřiece sobě, nesmějiechom ven vyjíti, ale čekáchom a mniece, by sě přěd námi mátla a nás čekajíci.
Tu my v také hruozě byvše ten den cělý, avšakž vyjidechově k večeru i uzřěchom ta velblúdy, jimžto dějí dromedáři pro velikú ručest, ana přěžíváta, což sta druhý den jedla. A vsědše na ně i napivše sě jich pitie, ješto ten pán náš nesl s sebú. A desátý den přijědechom do římských hraduov. A tu ssědše k tomu, jenž vládne těmi hrady, i vypravichom jemu našě příhody. A pak odtovad sě bráchom k vévodě té vlasti Mesopotamie, a jemu diechu Sibinianus, i prodachom jemu velblúdy. A již bieše ten muoj opat umřěl. A přišed na to miesto i bych tu s bratří v klášteřě. A tu svú manželku pannám poručich tudiež v tom klášteřě.
To uslyšav všecko od starcě Malcha, an mi vypravil, doniž sem byl mlád. A pak sem já, již stár jsa, vám pravil i vyložil čistým o čistotě poviestku.
