učiniti milá duše? Zahynevě li, čili svítězívě? Čili sám sě radějí zabiem? Nežli proti bohu shřěšiti lépe sě jest svým mečem protknúti a tělesnú smrt trpěti, nežli duši svú poslati na věčné zatracenie. Ó, však má čistota své muky. A toho mi jest svědek živý na púšti opat muoj, že sě sám sebú ovraždím, to jest že sám budu vrah svuoj. A tak mluvě, vytrh meč a obrátiv ostrým koncem k sobě i vecěch: Buoh tě žehnaj, ženo nezčastná, měj mě radši za mučedlníka než za mužě. Tehdy ona klekši přěde mnú i vecě: É, jáť tebe nynie proši pro milého Jezukrista, aby neproléval své krve na mú duši. Ale když ty chceš umřieti, prosímť, najprvé mě zabí, abychova sě radějše tak spolu sňala. A kdyby nynie muoj muž přišel, a jakž bych čistotu již ráda držala, a to sem sě naučila u mé robotě! A nežli bych ji ztratila, radějši bych chtěla umřieti. Buď ty radějí živ, než mě puojmi. A jáť bych radši umřěla, a než bych tě pojala. Ale měj mě za manželku v čistotě a se ctí. A miluj radějí ženu dušě své nežli tělesnú. A pánť buoh nás bude mieti za své děti. A tento náš zlý pán budeť nás mieti za manžely. Snadně sva svatbu učinila, kdyžť uzří, a vě sě tak milujevě. I pravím to, že sem sě jejie cnosti divil přěvelmi, i miloval sem ji viece nežli manželku. Avšak sem nikdy neviděl jejie nahého těla ani sem sě jie kdy dotekl, abych neztratil v pokoji, což sem obdržal u boji. A tu mnoho dní minu našemu přiebytku manželskému i bychova milejšé