A ona také povoli. I prosich jie, aby toho věrně tajila. To ona slíbi. A tak v tom úmysle počěchom veliký strach mieti.
A tu mějiech dva kozly veliká. A zbiv jě i učinich z těch kóž jako dvě lahvici. A maso zsušiv, na cěstu schovach. Tehdy jednú u večer mnieše pán, bychom ležěli, a my sě na cěstu zdvižechom, ty lahvicě a masa vzemše. A když přijidechově k řěcě, a ta bieše desět mil vzdálí odtovad, i naduchom ty lahvicě, vsědše i pustichom sě po vodě a znenáhla nohama čpýrajíce, aby ny voda snesla daleko doluov. I vypluchom na druhú stranu. A v ty časy maso rozmoče a některé v řěcě ostalo, že ho ledva se tři dni ostalo. A tu sě napichom práv do nerody, aby sě nám potom nechtělo píti. A takž běžiechom a vždy sě ohlédajíce, a viece v noci nežli ve dne, bojiece sě Saracénuov, těch pohanuov, a také pro veliké vedro. Tu já, hubenec, vždy sě bách, a jsa již bezpečen, a vždy sě třěsiech hrózú.
A po třetiem dni tepruv uzřěchom dva, ana sě po nás mčíta velmi brzo na velblúdiech. Inhed sě má mysl zlého domně, že počě pána mnieti, a to smrt našě bieše. I uzřěchom slunce, ano počrnalo. A kdyžto sě velmi báchom, i urozoměchom, že sú nás po piesku osledili. Tehdy sě nahodi veliká jeskyně s pravé ruky, a ta jdieše daleko pod zemí. Tehdy my s velikým strachem oddachom sě v tu jěskyni, bojiece sě, neb sě tu jědovaté žížely kryjí přěd horkem. A vběhše tam i oddachom sě inhed na levú stranu, a nesmějíce dále jíti, abychom
