že jich lež byla velmi nestyďatá, aby sě to nezdálo nižádnému lstivé písmo a nepravé.
A protože jest od svatého Antonie i řěčsky i latíně vypsáno, a také málo o svatém Pavlu muši i zamyslil sem vypraviti. A najviec pro ty, že jest to dávnie a opušťená věc byla o jeho počátcě i o jeho dokonání. Ale kterak jest za svého mladého věku živ byl svatý Pavel aneb které jest od diábla protivenstvie tehdy měl, nižádnému člověku to známo nenie.
Za času toho, ješto Cornelius a Ciprianus v Římě byl v tom městě, ješto sluove Kartáko, v Řěciech, prolili svú krev za Decie a za Valeriana ciesařiev. A mnoho v Ejiptě a v Tebajdě kosteluov zlá búřě, to jest litci, sú zpustili. To bieše křěsťanóm vzniklo v náboženství tehdy, že žádáchu každý svú krev proliti pro jmě božie. Zajisté diábel, zlý vrah náš, nežádáše těla, ale dušě, a chtě ji s sebú na zatracenie připraviti. A jakžto Ciprianus sám jest pravil, že, ktož jest žádal umřieti, toho sú nechtěli zahubiti. Jehožto ukrutnost, točíš diábla, aby známější byl, na pamět dva sem příklady v těchto kněhách položil, kterak jest žádal dušě, ale ne těla zahubiti.
Neb když svatý Cornelius mužně stál u vieřě a vítězem u velikých mukách, kázal jeho strdí zmazati a na vrúciem vedřě, sviežíc rucě, opak položiti, aby jeho múchy uštípaly, jehož dřieve ijedny muky nemohly přěmoci.
Druhého jinocha mladého,
