an ležieše, slzami tvář obmývajě a nic netbajě na jich chytrú řěč. A když v své radě črtie neprospěchu, rozhněvavše sě, inhed uchopivše toho člověka mezi sě i počěchu mu tak veliké rány dávati, až on ubohý ledva dýcháše. A odtrnuv z těch ran i jě sě boha chváliti a nic na utrpení nechtě proměniti. A potom někteří z jeho čeledi počěchu ho pilně hledati. A nalezše jej v rově řetězem zbitého i zekrvaveného i počěchu sě diviti, proč by jemu sě to stalo, a prosiechu jeho, aby ráčil z rovu vystúpiti a domuov sě vrátiti. A on toho nerodi učiniti, ale tu v rově ostav, i jal sě na své hřiechy kvieliti. Druhé noci opět sě k ňemu črtie navrátichu a věčších ran i múk jemu než dřiev přičinichu. A ten ubohý tu ležě, sám k sobě vecě a řka: Ó, lépeť jest tuto ležiec umřieti, nežli viece zlým diáblóm slúžiti. Třetí noc diáblové opět k ňemu sě navrátivše, ranami najvěčšími tak jej přěnásilně zbichu, tak jakž sě již ničemuž nehodieše. Avšak sě vždy diáblóm vší myslí i vší duší bránieše a protivieše. A když ti zlí duchové jeho ustavičenstvie opatřichu, tehdy všickni velikým hlasem zvolachu a řkúce: Svítězil si, svítězil si, to již sami známy, a od našie zlosti i chytrosti již pokoj budeš mieti. A takž ten ubohý by nalezen v dobrých skutciech i v žádosti prospěšné i v milosti krále nebeského hojné naplňenie. Tak jakž sě jeho diábelská říšě báše a postúpáchu přěd ním jako přěd andělem. Opět velikým hlasem zavola a řka: Toť jest vysoké pravicě proměna. A dokonav tu řěč svatý Jan, k těm sedmi pútníkóm počě praviti, že mnoho zúfalých tiem příkladem jeli sú sě lepšiti, i ti, ješto sú již věčnému zatracení poddáni byli, i jěchu sě znovu dobrých skutkuov ploditi. Neb uzřěvše veliké proměňenie toho zúfalého i vecěchu: Chvála milému bohu, že ten zúfalý v dobrých skutciech zlepšen bieše a v dobrých nraviech i u milosti boží divně se zktvieše. A již činieše boží mocí divy veliké. A ukázal příklad všěm zablúdilým, aby nezúfali sami do sebe.