3. Pronunciací, vyřknutí české, polské a slovenské conferované častokrát[cv]častokrát] čaſtokrat jako prstem ukazuje, kde se má[cw]má] ma á, é, í, ů klásti: Modlitba se dála, diala. Práha město, Krakov miesto, dívka, dievka, děvka, syn otců, otcov.

4. ě nejvíc se píše po ť, ň. Tělo, hněv, a in Adverbiiscizojazyčný text, jak dole se sezná[cx]sezná] ſezna. Dobré, bonumcizojazyčný text, dobře[5]Vytištěno „dobrě“, výše je tento způsob označení měkkosti předcházející souhlásky pravidlem umožněn., benecizojazyčný text. Rychłé, rychlě, słávné, słavně.

5. ř znamená[cy]znamená] znamena rž, píše se nejčastěji[cz]nejčastěji] neyčaſtegi in Compositiscizojazyčný text z sylaby při-, přes-: přítomný[da]přítomný] přjtomny, přidám. A také[db]také] take se přes celou Conjugací klade i. Itemcizojazyčný text, často před í a e. Item in Derivatis ex i, & e., e. g.cizojazyčný text přátelé[dc]přátelé] Přatele excizojazyčný text přítel[dd]přítel] přitel. Země se třásla[de]třásla] třasla excizojazyčný text třesení. In Adverb. bene –cizojazyčný text dobře[6]psáno dobrě, viz poznámku výše ad differentiam Adjectivi, bonumcizojazyčný text – dobré. Ano i v Participiiscizojazyčný text vycházejících[df]vycházejících] wychazegjcých na -n aneb -t, přidán[dg]přidán] přidan, přijat. Často také v slovích počínajících[dh]počínajících] počjnagicych se od kři, křivda, křídu.

V slovenském sice mlouvení rž, ř se neužívá[di]neužívá] neužíwa, známost pak jeho užitečná k tisknutí kněh, aby i Čechové písem i kněh naších užívati mohli. Té pak známosti ne z Regulí, ale z české řečí a písma máš nadobývati[dj]nadobývati] nadobyvati.

6. ou. 1. klade[dk]klade] kladě se na začátku[dl]začátku] začatku i prostředku v slovích majících jednostejné sylaby, však které vedlé své natury zdlouha vyř[8v]číslo strany rukopisuknuté