3. Pronunciací, vyřknutí české, polské a slovenské conferované častokrát jako prstem ukazuje, kde se má á, é, í, ů klásti: Modlitba se dála, diala. Práha město, Krakov miesto, dívka, dievka, děvka, syn otců, otcov.

4. ě nejvíc se píše po ť, ň. Tělo, hněv, a in Adverbiiscizojazyčný text, jak dole se sezná. Dobré, bonumcizojazyčný text, dobře, benecizojazyčný text. Rychłé, rychlě, słávné, słavně.

5. ř znamená rž, píše se nejčastěji in Compositiscizojazyčný text z sylaby při-, přes-: přítomný, přidám. A také se přes celou Conjugací klade i. Itemcizojazyčný text, často před í a e. Item in Derivatis ex i, & e., e. g.cizojazyčný text přátelé excizojazyčný text přítel. Země se třásla excizojazyčný text třesení. In Adverb. bene –cizojazyčný text dobře ad differentiam Adjectivi, bonumcizojazyčný text – dobré. Ano i v Participiiscizojazyčný text vycházejících na -n aneb -t, přidán, přijat. Často také v slovích počínajících se od kři, křivda, křídu.

V slovenském sice mlouvení rž, ř se neužívá, známost pak jeho užitečná k tisknutí kněh, aby i Čechové písem i kněh naších užívati mohli. Té pak známosti ne z Regulí, ale z české řečí a písma máš nadobývati.

6. ou. 1. klade se na začátku i prostředku v slovích majících jednostejné sylaby, však které vedlé své natury zdlouha vyřknuté