[584v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupce vás kto, proč otvazujete, tak povězte [658] povězte] + ei lat., nemá var. , že hospodin toho potřěbie žádá.“ L19,32 A otšedše ta, ješto biešta poslána, nalezešta stojiece hřiebě, jakož jim pověděl. L19,33 A když odvazovášta oslíčě, vecěchu jeho páni k nima: „Čemu odvazujeta oslíčě?“ L19,34 Tehdy ona pověděšta: „Nebo hospodin potřěben jest jeho.“ L19,35 I přivedešta je [659] je] gie rkp. k Ježíšovi [660] Ježíšovi] giezyſſowi rkp. . A vzmetavše své rúcho na oslíčě, vsadichu naň Ježíšě [661] Ježíšě] giezyſſie rkp. . L19,36 A když na ňem jědieše, stláchu přěd ním [662] přěd ním] navíc oproti lat., + illi var. svá rúcha po cěstě. L19,37 A když sě již přiblíži k údolí hory Olivetské, jěchu sě všichni zástupi doluov jdúce [663] doluov jdúce] discipulorum lat., discentium var. , radujíc sě velikým hlasem chváliti boha pro ty všěcky divy, ješto biechu [664] biechu] bieſſe rkp. viděli, L19,38 řkúce: „Blahoslavený král, jenž jde ve jmě hospodinovo! Mír na nebi a sláva na výsosti!“ L19,39 A někteří duchovníci z zástupuov vecěchu k němu: „Mistře, požehři na své učedlníky!“ L19,40 Jimžto on povědě: „Pravi vám, že ač by tito mlčěli, kamenie by volalo.“
L19,41 A když sě přiblíži, uzřěv město, vzplaka na ně řka, L19,42 že by poznalo, i ty by plakalo [665] by plakalo] navíc oproti lat., + fleres var. , a jistě v tomto dni [666] dni] + tua lat., nemá var. to, což jest [667] jest] navíc oproti lat., + est var. tobě ku pokoji, ale nynie jest skryto přěd tvýma očima. L19,43 Neboť přijdú tobě dnové, že tě oblehú nepřietelé [668] nepřietelé] + tui lat., nemá var. valem [ a ]text doplněný editorem[669] a] et lat. oblehú tě a snuzie tě otevšad L19,44 a k zemi tě přiložie i tvé syny, ješto v tobě jsú. A neostavie v tobě kamene na kameni, protožes nepoznalo času svého navščievenie. L19,45 A všed v chrám, jě sě ven metati těch, ktož prodáváchu i kupováchu v něm, L19,46 a řka jim: „Však [670] Však] navíc oproti lat. psáno jest, že dóm muoj duom modlitebný bude slúti [671] bude slúti] est lat., vocabitur var. , a vy jste z něho učinili jatku lotrovú.“ L19,47 I učieše na každý den v chrámě. [b]označení sloupce Tehdy kniežata popová i mudráci i kniežata z uobcě hledáchu jeho utratiti [672] utratiti] vratyty rkp. , L19,48 ale nenalézáchu, proč by jemu co učinili, nebo vešken lid bieše snažen jeho poslúchati.
Desátánádstá kapitola
L20,1 I stalo sě jest v jednom dni, když on učieše lid v chrámě i zvěstováše, sebrachu sě kniežata popová i mudráci s starostami L20,2 i vecěchu k němu řkúce: „Pověz nám, čí to mocí činíš nebo kto jest ten, jenž jest tobě dal tu moc?“ L20,3 An otpověděv [673] otpověděv] + Iesus lat., nemá var. vecě k nim: „A já vás tieži jednoho slova. Otpovězte mi: L20,4 Křest Janóv z nebe li jest byl, čili z lidí?“ L20,5 Tehdy oni mysléchu v sobě řkúce: „Dieme li: Z nebe, povie: Proč jste tehdy nevěřili jemu? L20,6 Pakli diemy: Z lidí, všěcka obec ukamenuje nás, nebo jisti jsú, že jest Jan prorok.“ L20,7 I otpověděchu, že nevědie, otkud jest. L20,8 I vecě jim Ježíš [674] Ježíš] gyezyſſ rkp. : „Ani já vám povědě, čí mocí toto činím.“
L20,9 I jě sě mluviti k uobci tento příklad: „Jeden [675] Jeden] navíc oproti lat., + quidam var. člověk zplodil jest vinnici i osadil [676] osadil] vſadyl rkp. ji těžaři a sám byl na púti za mnohé časy. L20,10 A když přijide čas bránie vína [677] bránie vína] navíc oproti lat., + fructuum var. , posla k těžařuom svého [678] svého] navíc oproti lat. panoši, aby užitek vinniční dali jemu. Ani jeho propustichu bita prázdna. L20,11 An přičini k tomu druhého panoši poslati. A oni i toho ubivše a tryžňovavše, propustichu prázdna. L20,12 An k tomu přičini třetieho poslati. A oni i toho ranivše, zahnachu. L20,13 I vecě pán té vinnicě: Co učini? Pošli mého syna zmilelého, snad když jej uzřie, postydie sě. L20,14 Jehož když uzřěchu těžaři, mysléchu v sobě řkúce: Toť jest dědic, zabímy jej a [679] a] ut lat., et var. našě bude dědina. L20,15 I zabichu jej, vyvrhše z miesta [680] z miesta] extra vineam lat. . Protož co jim učiní pán vinniční?
