Prvá kapitola

L1,1 […]text doplněný editorem[1]…] verš nepřeložen L1,2 […]text doplněný editorem[2]…] verš nepřeložen L1,3 […]text doplněný editorem[3]…] verš nepřeložen L1,4 […]text doplněný editorem[4]…] verš nepřeložen

L1,5 Byl jest za dnóv Erodových, krále židovského, jeden pop jmenem Zachař z pořada Abiášova i bieše[5]bieše] navíc oproti lat. jemu žena ze dcer Aronových a jmě jejie Alžběta. L1,6 I biešta oba spravedlná přěd bohem, chodiece ve všem přikázaní i v spravedlnostech hospodinových bez žaloby. L1,7 A nebieše jima syn, protože bieše Alžběta bezdětkyně a oba biešta proběhla své dni. L1,8 I stalo sě jest, když Zachař[6]Zachař] navíc oproti lat., + Zacharias var. požíváše popovstvie v řádu své třiedy přěd bohem, L1,9 podlé obyčějě popovstvie po losu vyjide, aby kadidlo položil, vejda do chrámu hospodinova. L1,10 A všecko množstvie lida bieše vně modle sě v chvíli kaděnie. L1,11 I zjěvi sě jemu anděl hospodinóv, stojě napravo oltářě kadidlného. L1,12 A Zachař uzřěv, smúti sě a strach sě naň říti. L1,13 I vecě k němu anděl: „Nelekaj sě, Zachaři, neboť jest uslyšána prosba tvá a tvá žena Alžběta urodí tobě syna a vzděješ jemu jmě Jan. L1,14 I bude tobě radost i utěšenie a mnozí sě budú radovati jeho narození, L1,15 neboť bude veliký přěd hospodinem a vína i pitie opilého nebude píti a svatého ducha bude naplňen ješče v životě své mateře L1,16 a mnoho synóv izrahelských obrátí k jich hospodinu bohu. L1,17 A on pójde přěd ním v duchu i u moci Eliášově, aby obrátil srdcě otcóv v syny a nevěrné k múdrosti spravedlných, [b]označení sloupcechystati hospodinu osadu svrchovanú.“ L1,18 I povědě Zachař k andělovi: „Otkud to vzviem? Nebo já jsem kmet a má žena přěběhla jest své dni.“ L1,19 A otpověděv anděl, vecě jemu: „Já jsem Gabriel, jenž stojím přěd bohem, a poslán jsem s tobú mluviti a to tobě zvěstovati. L1,20 Aj toť, budeš mlčěti a nebudeš moci promluviti až do toho dne, když sě to stane, protožes neuvěřil mým slovuom, ješto sě vyplnie v svém času.“ L1,21 A bieše osada čakajíc Zachařě a diviechu sě, že on tak dlúho mešká v chrámě. L1,22 Pak vyšed nemože k nim promluviti. I poznachu, že jest viděnie viděl v chrámě. I[7]I] + ipse lat. jě sě k nim kývati[8]jě sě … kývati] erat innuens lat. a osta něm. L1,23 I sta sě, když sě naplnichu dnové jeho služby, otjide do svého domu. L1,24 Pak po těch dnech počala jest Alžběta, jeho žena, a tajila sě za pět měsiecóv řkúci, L1,25 že tak učinil mně hospodin v těch dnech, v nichžto jest zezřěl, chtě otnésti ote mne[9]ote mne] navíc oproti lat. mú potupu mezi lidmi.

L1,26 Pak v šestém měsieci seslán jest anděl Gabriel ot boha do města galilejského, jemuž jmě Nazaret, L1,27 k děvici k uotdanéj za muž, jemužto jmě bieše Ozěp, z domu Davidova, a jmě děvici Maria. L1,28 A všed anděl k niej, vecě: „Zdráva, milosti plná, hospodin s tobú, blahoslavenás ty mezi ženami.“ L1,29 To když uslyšě, smúti sě [v ]text doplněný editorem[10]v] in lat.jeho řěči i mysléše, kteraké jest to pozdravenie. L1,30 I vecě jiej anděl: „Nelekaj sě, Maria, nebo jsi nalezla milost přěd bohem. L1,31 Toť, počneš v životě a porodíš syna a vzděješ jemu jmě Ježíš[11]Ježíš] giezyſſ rkp.. L1,32 Ten bude veliký a syn Vrchnieho bude slúti. I dá jemu hospodin buoh stolici Davida, otcě jeho, a bude krale[570v]číslo strany rukopisuvati