když uzřě, že jest očiščen, vráti sě, s velikým hlasem chvále boha, L17,16 i pade na svú tvář přěd jeho nohami děkujě. A ten bieše Samaritský. L17,17 A otpověděv Ježíš, vecě: „Však jest jich desět očiščeno. A kde jest devět? L17,18 Nenie nalezen, jenž by sě vrátil a dal slávu bohu, jediné tento cizokrajný.“ L17,19 I vecě jemu: „Vstaň a jdiž, nebo tvá viera, ta tě jest uzdravila.“
L17,20 Pak jsa otázán ot duchovníkóv, kdy přijde královstvie božie, otpověděl jim řka: „Nepřijde královstvie božie s ujiščením L17,21 ani bude řečeno: Toť, jest tuto, nebo: Onde, neboť královstvie božie mezi vámi jest.“ L17,22 I vecě k svým učedlníkóm: „Přijdú dnové, když vžádáte viděti jeden den syna člověčieho, a neuzříte. L17,23 I řkú vám: Toť, jest tuto, a: Toť, jest tamto, neroďte tam choditi ani následovati, L17,24 nebo jako blsket hromový bleskne sě pod nebem i prosvietí to vše, což jest pod nebem, takyž bude syn člověčí ve dni svém. L17,25 Ale dřieve musí mnoho trpěti i ohyžďen býti ot tohoto pokolenie. L17,26 A jakož sě jest stalo za dnóv Noe, takež bude za dnóv syna člověčieho: L17,27 Kvasiechu i piechu, ženy pojímáchu a dcery vdáváchu až do tohoto dne, kterého jest všel Noe v koráb, a přišedši potopa, zatrati všěcky. L17,28 Takež jakož sě jest stalo za dnuov Lotových: Jědiechu i piechu, kupováchu i prodáváchu, vinnicě plodiechu a domy staviechu, L17,29 ale kteréhož jest dne Lot vyšel z Sodomy, šel jest déšč plamenný a z síry z nebe i zatratil všěcky. L17,30 Podlé toho sě stane, kteréhož dne syn člověčí sě zjěví. L17,31 Toho dne, ktož bude na střěšě a jeho nábytek v domu, nesstupi doluov, chtě to pobrati, a kto na poli, takež sě nevrati za sě. L17,32 Vzpomínajte na ženu Lotovu. L17,33 Ktož koli bude hledati, chtě svú duši spasiti, ztratí ji. A ktož koli ji ztratí, oživí ji. L17,34 Pravi vám, té noci budeta dva na jednom loži, jeden bude vzdvižen a druhý ostaven. L17,35 Dvě budeta v žrnech mléti, jedna bude vzdvižena a druhá ostavena. Dva budeta na poli, jeden bude vzdvižen a druhý ostaven.“ L17,36 Otpověděvše vecěchu jemu: „Kam, hospodine?“ L17,37 Povědě jim: „Kdež koli bude tělo, tu sě sberú orlicě.“
Osmnádstá kapitola
L18,1 I povědě k nim příklad, že sě slušie vždycky modliti a nepřěstávati, L18,2 řka: „Jeden súdcě bieše v jednom městě, jenž sě boha nebojieše a lidí sě nestydieše. L18,3 I bieše jedna vdova v témž městě a přicházieše k ňemu řkúci: Pomsti mne nad mým protivníkem! L18,4 An nerodieše za mnohý čas. Ale potom sám v sobě vecě: Ač sě boha nebojím ani lidí stydím, L18,5 však protože mě tato vdova stará, pomstím jie, aby den súdný mne nenuzila.“ L18,6 I vecě hospodin: „Slyšte, co jest zlostný súdcě pověděl. L18,7 Kterak tehdy buoh neučiní pomsty pro své vzvolené, k sobě volajície ve dne i v noci, a nebude jich žěleti? L18,8 Protož pravi vám, žeť brzo učiní nad nimi pomstu. A když příde syn člověčí, zdali nalezne vieru na zemi?“
L18,9 I vecě k něterým, ješto sami v sě úfáchu jako spravedlní a jinými hrdáchu, tento příklad: L18,10 „Dva člověky byla jsta šla do chráma, chtiece sě modliti, jeden duchovník a druhý zjěvný hřiešník. L18,11 Ale duchovník stojě, takto sě modléše řka: Bože, děkuji tobě, že nejsem
