nejsem jako jiní z lidí: bércě, nespravedlní, cizoložníci, jako tento zjěvný hřiešník. L18,12 Postím sě dvakrát v týden, desátek dávaji ze všeho, což jmám. L18,13 A zjěvný hřiešník stojě zdaleka, nechtieše [ani]text doplněný editorem[605]ani] nec lat. očí zvésti k nebi, ale tepieše své prsi řka: Bože, buď milostiv mně hřiešnému! L18,14 Věrně vám pravi, že jest ten vrátil sě do svého domu očiščen jsa ot onoho. Nebo každý, kto sě výší, bude ponížen, a kto sě níží, bude povýšen.“
L18,15 I nesiechu k ňemu robátka, aby sě jich dotekl. To když uzřěchu učedlníci, lajiechu jim. L18,16 Ale Ježíš povolav jich, vecě jim: „Nechajte dětí jíti ke mně a neroďte jim brániti, neboť takých jest královstvie božie. L18,17 Věrně vám pravi, že ktož koli nepřijme královstvie božieho jako dietě, nevejde v ně.“
L18,18 I otáza jeho jedno kniežě řka: „Dobrý mistře, co čině věčný život obdržím?“ L18,19 I vecě jemu Ježíš: „Čso mi řiekáš dobrý? Ižádný nenie dobrý, jediné sám buoh. L18,20 Znáš přikázaní: Nezabíjěj, necizolož, nečiň krádežě, neprav křivého svědečstvie, čsti otcě i svú máteř.“ L18,21 On povědě: „Toho jsem všeho choval ot mé mladosti.“ L18,22 To uslyšěv Ježíš, vecě jemu: „Ješčeť sě tobě jednoho nedostává: Všecko, což koli jmáš, prodaj a rozdaj chudým i budeš jmieti poklad v nebi. A poď, následuj mne.“ L18,23 To on uslyšav, smúti sě, že bieše velmi bohat. L18,24 A uzřěv jej Ježíš smutna jsúce, povědě: „Kterak nesnadně ti, ješto peniezě jmají, v králevstvie božie vejdú! L18,25 Nebo jest snadnějie velblúdu skrzě uši jehelniej projíti nežli bohatému vjíti do královstvie božieho.“ L18,26 I vecěchu ti, ješto to slyšiechu: „Kto móže tehdy spasen býti? L18,27 I vecě jim: „Jehož jest nelzě u lidí, toho jest lzě u boha.“ L18,28 I vecě Petr: „Toť, my jsme všecko opustili a tebe následujem.“ L18,29 On jim povědě: „Věrně vám pravi, ižádný ten nenie, ktož jest opustil duom nebo otcě a máteř nebo bratří nebo ženu nebo syny pro královstvie božie, L18,30 by nevzal mnohem viece v tomto času a v budúciem světu věčný život.“
L18,31 Pak pojem Ježíš dvanádste svých učedlníkóv, povědě jim: „Toť, již jdem do Jeruzaléma a dokoná sě všecko, co jest proroky psáno o synu člověčiem, L18,32 že bude vdán pohanóm a bude tryžňován i bičován i uplván. L18,33 A když bude bičován, zabí jeho, a třetí den vstane z mrtvých.“ L18,34 A oni tomu ničse nerozumiechu a to slovo bieše přěd nimi skryto, že nerozumiechu, co jim pravi.
L18,35 Pak sě jest stalo, když sě blížieše Ježíš k Jericho, tu jeden slepec sedieše u cěsty žebřě. L18,36 A když uslyšě zástup jdúce, otáza, čso by to bylo. L18,37 Pověděchu jemu, že Ježíš Nazaretský jde. L18,38 I vzvola řka: „Ježíši, synu Davidóv, smiluj sě nade mnú!“ L18,39 A kteříž jej minováchu, lajiechu jemu, aby mlčal. Ale on velím viece voláše: „Synu Davidóv, smiluj sě nade mnú!“ L18,40 Tehdy stav Ježíš, káza jeho přivésti přěd sě. A když sě přiblíži, otáza jeho L18,41 řka: „Co chceš, abych tobě učinil?“ Tehdy on povědě: „Hospodine, abych viděl.“ L18,42 A Ježíš vecě jemu: „Prozři, tvá viera jest tě spasena učinila.“ L18,43 A inhed prozřě i následováše jeho chvále boha. A všěcka obec, když to uzřě, vzda chválu bohu.
