L19,1 Pak vyšed Ježíš, prochodieše sě po Jericho. L19,2 A tehdy muž jmenem Zacheus, jenž bieše kniežě nepravých těžieřiev a sám bohatec, L19,3 i hledáše viděti Ježíšě, kto by byl, a nemožieše pro zástup, že malé postavy bieše. L19,4 A přědběh vstúpi na dřěvo topolové, chtě jeho viděti, nebo tam jmějieše jíti. L19,5 A když přijide k tomu miestu, vzezřěv Ježíš uzřě jeho i vecě k ňemu: „Zacheuši, chvátajě sejdi, neboť dnes v tvém domu musím býti.“ L19,6 An pospiešiv sjide i přivíta jeho vesele. L19,7 A když to uzřěchu všickni, vrtráchu řkúce, že sě jest k hřiešnému člověku obrátil. L19,8 Pak stojě Zacheus, povědě k hospodinu: „Toť, polovici mého [sbožie]text doplněný editorem[643]sbožie] bonorum lat., hospodine, dávám chudým. A pakli jsem v čem koho oklamal, navrátím třikrát tolikéž.“ L19,9 Vecě k němu Ježíš: „Dnes sě jest stalo spasenie tomuto domu, protože on jest syn Abrahamuov. L19,10 Nebo syn člověčí přišel jest, chtě zhledati a spaseno učiniti, což jest zhynulo.“
L19,11 A těm, ješto to slyšiechu, povědě, přičiniv tento příklad, protože bieše bliz ot Jeruzaléma a protože mniechu, by sě inhed královstvie božie zjěvilo. L19,12 Protož povědě: „Jeden člověk šlechtic otjide do dalekého krajě, chtě sobě přijieti královstvie a vrátiti sě. L19,13 A povolav svých desieti panoší, rozda jim desět šilinkóv a řka jim: Těžte jimi, dokud sě nevráci. L19,14 Ale jeho měščěné nenávidiechu jeho i vyslachu poselstvie po ňem řkúce: Nechceme, by tento kraloval nad námi. L19,15 I stalo sě jest, když sě vráti přijem královstvie, káza svolati své panošě, jimžto bieše rozdal sbožie, chtě vzvěděti, čso kto jest z nich utěžal. L19,16 I přijide prvý řka: Pane, tvuoj šilink desět šilinkóv jest získal. L19,17 I vecě jemu: Méhodiek, dobrý panoše, žes u mále byl věren, budeš vlásti nad desieti měst. L19,18 A druhý přijide řka: Pane, tvuoj šilink učinil jest pět šilinkuov. L19,19 A on tomu vecě: A ty buď nad pěti měst. L19,20 A třetí přišed, povědě: Pane, toť, tvuoj šilink, jenž jsem jměl vložen u pásmici, L19,21 a bál jsem sě tebe, že jsi člověk ukrutný, béřeš, což jsi nepoložil, a žňeš, jehož jsi nenasál. L19,22 I vecě jemu: Z tvých úst tě súdím, nepravý panoše! Věděl jsi, že já člověk jsem ukrutný, beru, jehož jsem nepoložil, a žňu, jehož jsem nenasál, L19,23 a proč jsi nedal mých peněz na leženie, a já bych přijda i s lichvú jich dobyl? L19,24 A těm, ješto tu stáchu, vecě: Vezměte ot ňeho šilink a dajte tomu, ješto desět šilinkóv jmá. L19,25 I vecěchu jemu: „Pane, jmáť desět šilinkóv. L19,26 Pravi vám, že každému, ktož jmá, bude přidáno i bude obihati. Ale ot toho, ktož nejmá, a což jmá, bude ot ňeho vzato. L19,27 Avšak mé ty nepřátely, ješto jsú nechtěli, bych já nad nimi kraloval, přiveďte sěm a zbíte jě přěde mnú.“ L19,28 A to domluviv, pojide, chýle sě do Jeruzaléma.
L19,29 I stalo sě jest, když sě blížieše Ježíš k Bethfage a k Betaní, k hořě, ješto slóve Olivetská, posla dva učedlníky svá L19,30 řka: „Jděta do městcě, ješto proti váma jest, a vejdúce v ně, nalezneta hřiebě osličie přivázáno, na němžto jest nikdy ižádný člověk neseďal. Otvěžtež je a přiveďte. L19,31 A otieže l’
