L20,16 Přijde i zatratí ty těžaře a dá vinnici jiným.“ To uslyšěvše vecěchu jemu: „Nebuď to tak!“ L20,17 A on vzezřěv na ně, vecě: „Což tehdy jest, ješto jest psáno: Kámen, jímžto jsú vzhrdali dělajíce, ten jest učiňen svrchním úhelníkem? L20,18 Každý, kto padne na ten kámen, rozklácen bude, a na kohož on padne, rozlúpá jej.“

L20,19 A v túž hodinu hledáchu kniežata popová i mudráci pustiti naň svoji rucě, ale báchu sě obcě, nebo poznachu, že na ně mluvieše to podobenstvie. L20,20 A zastráživše poslachu naň jeho protivníky, jížto sě činiechu spravedlní, aby jeho pochytili v řěči a vdali jej popravě i pod moc vladařovu. L20,21 I otázachu jeho řkúce: „Mistře, viemy, že právě mluvíš i učíš a nepřijímáš osoby lidské, a buožiej cěstě u pravdě učíš. L20,22 Slušie li nám dáti dan ciesařovi, čili nic?“ L20,23 An znamenav jich lest, vecě k nim: „Co mne pokúšiete? L20,24 Pokažte mi peniez. Čí jmá obraz i napsánie?“ Otpověděvše vecěchu jemu: „Ciesařiev.“ L20,25 I vecě jim: „Protož vraťte ciesařovi, což jest ciesařovo, a což jest božie, bohu.“ L20,26 I nemožiechu jeho popadnúti v slově přěd obcí, a diviece sě jeho otpovědi, pomlkú.

L20,27 Pak přistúpichu k němu někteří z druhých duchovníkuov, ješto přie, by nebylo zkřiešenie, i otázachu jeho L20,28 řkúce: „Mistře, Mojžieš jest napsal nám, když by čí bratr umřěl jmajě ženu a ten byl bez dětí, aby jeho ženu pojal bratr jeho a vzplodil plémě svému bratru. L20,29 Protož bylo jest sedm bratruov, a první z nich pojem ženu, umřěl jest bez dětí. L20,30 A druhý pojal ji a i ten jest umřěl bez syna. L20,31 A třetí ji pojal, tak že všickni sedm jmělo ji, a nejměvše plemene, zemřěli jsú. L20,32 Pak žena všěch naposledy umřěla jest. L20,33 Protož když přijde zkřiešenie, čie z nich bude žena, když jich sedm jměli jsú tu ženu?“ L20,34 I vecě jim Ježíš: „Synové tohoto světa ženie sě i svatbie, L20,35 ale ti, kteří budú duostojni onoho světa, když přijde zkřiešenie z mrtvých, ani sě budú svatbiti, ani žen pojímati, L20,36 ani viec budú moci umřieti, nebo budú rovni anděluom a budú synové boží slúti, když jsú synové zkřiešenie. L20,37 A to, že věrně vstanú mrtví, ukázal jest Mojžieš podlé křě, jakož jest pověděl hospodina boha Abrahamova a boha Izákova a boha Jakubova. L20,38 Tehdy buoh nenie mrtvých, ale živých, nebo jsú všickni jemu živi.“ L20,39 Tehdy otpovědě jeden z mudrákóv, vecě jemu: „Mistře, dobřě jsi pověděl.“ L20,40 A viece jeho nedrzniechu o ničemž otázati.

L20,41 I povědě k nim: „Kterak mluvie, by byl Kristus syn Daviduov? L20,42 Ano sám David praví v knihách řečených [Žaltář]text doplněný editorem[708]knihách řečených Žaltář] libro Psalmorum lat.: „Řekl jest hospodin hospodinu mému: Seď na pravici méj, L20,43 dokudž nepoložím tvých nepřátel podnoži tvých nóh. L20,44 Protož když jeho David vzývá hospodinem, kterak jeho syn jest?“ L20,45 A to slyšieše vešken lid, tak vecě svým učedlníkuom: L20,46 „Varujte sě ot mudrákuov, ješto chtie choditi v dlúhém rúšě a milují pozdravovánie na trhu a prvnie stolicě u božniciech a prvnie seděnie na kvasiech, L20,47 jížto sehlcijí domy vdovie, pochlebujíce dlúhú modlitvú, ti přijmú věcšie zatracenie.“

Jednamezidcietimá kapitola

L21,1 Pak popatřiv uzřě ty bohatcě, ješto kladiechu své dary v obecnú