i neuvěřichu jim. L24,12 Pak Petr vstav, běžě k hrobu, a schýliv sě uzřě sama prostěradla položena. I otjide, divě sě sám v sobě, co by sě to stalo.

L24,13 A tehdy z nich dva jdiešta téhož dne do městcě, ješto bieše vzdál za šestdesát hon ot Jeruzaléma, jmenem Emaus. L24,14 A ta mluviešta spolu o tom o všem, což sě bieše přihodilo. L24,15 I stalo sě jest, když sobě bájiešta a mezi sobú pytášta, tehdy přiblíživ sě [Ježíš]text doplněný editorem[872]Ježíš] Iesus lat., nemá Kyas, jdieše s nima, L24,16 ale její oči biešta zadržěně, aby jeho nepoznala. L24,17 I vecě k nima: „Které jsú ty řěči, ješto mluvíta spolu jdúce a jsta smutna?“ L24,18 A otpověděv jeden, jemuž jmě Cleophas, vecě jemu: „Ty jsi sám pútník v Jeruzalémi, žes nevzvěděl, co sě jest v něm stalo těchto dní?“ L24,19 Jimžto on vecě: „Čso?“ I pověděchu: „O Ježíši Nazarenském, jenž jest byl muž prorok mocný v skutcě i v řěči přěd bohem i přěde vším lidem. L24,20 A kterak jsú jej poddali vrchní popi i kniežata našě na otsúzenie smrtedlné i ukřižěvali jeho, L24,21 a my jsme sě nadieli, by byl on vysvobodil Izrahele. A nynie nad to nade vše již jest dnes třetí den, jakž sě jest to stalo. L24,22 A některé ženy z našich zžěsily sú ny, ješto sú byly přěd světlem u rovu, L24,23 a nenalezše jeho těla, přišly jsú řkúce, také že jsú viděnie andělské viděly, jižto pravie, že jest živ. L24,24 I otešli jsú někteří z nás k rovu a tak jsú nalezli, jakož jsú ženy pověděly, ale jeho jsú nenalezli. L24,25 I vecě k nim: „Ó blázni i zameškaného srdcě k věření všemu, ješto jsú mluvili proroci! L24,26 Však jest musil Kristus trpěti a tak vjíti do své slávy. L24,27 A počen ot Mojžiešě i ote všěch prorokóv, vykládáše jim všeckno písmo, ješto o něm bieše. L24,28 I přiblížichu sě k městci, kamž jdiechu. A on zamysli, že chce dále jíti. L24,29 I přinutkašta jeho řkúce: „Ostaň s náma, neb jest již k večeru a již sě jest den nachýlil.“ I vjide s nima. L24,30 I stalo sě jest, když sedieše za stolem s nima, vzě chléb i požehna i rozláma i podáváše jima. L24,31 I otevřěšta sě její oči i poznašta jej, an zminu ot jich očí. L24,32 I mluviešta k sobě: „Však naše srdce bylo sě zažhlo v nás, když mluvieše s náma na cěstě a otvieráše písmo.“ L24,33 A vstavše v túž hodinu, vrátišta sě do Jerusalema i nalezešta sebraných jedenádste i ty, ješto s nimi biechu, L24,34 praviece, že jest vstal hospodin věrně a zzěvil sě Šimonu. L24,35 A sama rozpráviešta, co sě stalo na cěstě a kterak jsta jej poznala v lámaní chlebném.

L24,36 A když to mluviechu, sta Ježíš mezi nimi i vecě jim: „Pokoj vám, jáť jsem, neroďte sě báti!“ L24,37 A oni sě smútivše i lekše, mniechu, by ducha viděli. L24,38 I vecě jim: „Čemu jste truchli [a]text doplněný editorem[883]a] et lat. myšlenie vzcházie u vašě srdcě? L24,39 Vizte moji rucě i nohy mé, žeť já jsem. Pošmakajte a vizte, že duch masa i kostí nejmá, jakož vidíte mě jmajíce.“ L24,40 A když to povědě, ukáza jim rucě i nozě. L24,41 A když oni ješče nevěřiechu a diviechu sě, pro utěšenie jim povědě: „Jmáte li něčso tuto, ješto by sě snědlo?“ L24,42 A oni jemu dachu čiest pečené ryby a plást strdi. L24,43 A když pojě přěd nimi, vzem ostatky poda jim.

L24,44 I povědě k nim: „Toť jsú slova, ješto jsem mluvil k vám, když ješče jsem byl s vámi, že jest potřěbné, aby sě všecko vyplnilo, což jest psáno v zákoně Mojžiešově i u