přěd bohem. L16,16 Zákon i proroci až do Jana, ottud sě králevstvie božie zvěstuje a každý jemu násilé činí. L16,17 Nebo snáze jest nebi i zemi přěminúti, nežli ot zákona jeden list otpadne. L16,18 Každý, ktož pustí ot sebe svú ženu a jinú pojme, cizoloží. A kto pusťenú ot mužě pojme, cizoloží.“
L16,19 „Jeden člověk bieše bohatý a obláčieše sě zlatohlavem a pavlakú a kvasieše na každý den slavně. L16,20 A bieše jeden žebrák jmenem Lazař, jenž ležieše přěd jeho vraty, pln jsa vřědóv, L16,21 žádajě syt býti drobty, ješto padáchu s stola bohatcě, a ižádný jemu nepodadieše, ale psi přijdúce lízáchu jeho vřědy. L16,22 I stalo sě jest, když jest umřěl žebrák, i nesen jest ot anděluov do lóna Abrahamova. Pak umřěl jest bohatec i pohřeben jest u pekle. L16,23 A vzved svoji oči, když bieše u mukách, uzřě Abrahama zdaleka a Lazařě v jeho lóně. L16,24 A zavolav vecě: Otče Abrahame, smiluj sě nade mnú a pošli Lazařě, ať omočí svuoj prstek u vodě a rozvlaží muoj jazyk, neboť jmám núzi v tomto plameni. L16,25 I vecě jemu Abraham: Synu, rozpoměň sě, že jsi vzal dobré časy za tvého života, ale Lazař zlé. A proto on sě veselí, a ty muky trpíš. L16,26 A nad to nade vše veliká jest dále mezi námi i vámi ustavena, že ti, ješto chtie otsud jíti k vám, nemohú ani ot vás k nám přijíti. L16,27 I vecě: Protož prosi tebe, otče, aby jeho poslal do domu otcě mého, L16,28 neboť jmám pět bratruov, by jim rozlíčil, aby nevešli v toto miesto trudné. L16,29 I vecě jemu Abraham: Jmajíť Mojžiešě i proroky, nechať jich poslúchají. L16,30 Tehdy on vecě: Né, otče Abrahame, ale když by kto z mrtvých šel k nim, učinili by pokánie. L16,31 I vecě jemu: Když Mojžiešě a prorokóv neposlúchají, ani ač by kto z mrtvých vstal, uvěřie jemu.“
Sedmnástá kapitola
L17,1 I vecě k svým učedlníkóm: „Nelzě jest, by nepřišlo pohoršenie, ale běda tomu, skrzě kohož to přijde. L17,2 Užitečnějie bylo by jemu, aby kámen žrnovný vložen byl na jeho hrdlo i uvržen u moře, nežli by pohoršil jednoho z těchto najmenších. L17,3 Znamenajte mezi sobú: Shřěší li tvuoj bratr, požehři naň. A pakliť pokánie učiní, otpusť jemu. L17,4 A když sedmkrát shřěší nad tobú přěs den a sedmkrát sě k tobě obrátí přěs den řka: Žěl mi jest, otpusť jemu.“ L17,5 I vecěchu apoštoli hospodinu: „Přispoř nám viery.“ L17,6 I vecě jim hospodin: „Budete li jmieti viery jako zrno horčičné, diete tomuto dřěvu jahodě morskéj: Vyvrať sě a přěsaď sě u moře, uposlúchá vás. L17,7 Kto z vás jmajě sluhu oříce nebo voly pasúce, jenž když sě vrátí s pole, řekl by jemu: Jdi inhed a oběduj, L17,8 a nedie jemu dřéve: Připrav, čso bych večeřal, a okaš sě, služiž mi, dokudž já jiem a piem, a potom ty budeš jiesti a píti? L17,9 Zdali ten sluha jmá z toho slávu, že jest učinil, čso jest jemu kázáno? L17,10 Nemní mi sě. Takež i vy, když učiníte všecko, čso jest přikázáno vám, řcěte: Neužitečné sluhy jsmy, čsož jsmy jměli učiniti, učinili jsmy.“
L17,11 I stalo sě jest, když jdieše Ježíš do Jeruzaléma, jdieše naprostřěd Samařie [a]text doplněný editorem[571]a] et lat. Galilee. L17,12 A když vcházieše do jednoho městečka, střětú jeho desět mužóv trudovatých, a stojiece zdaleka, L17,13 vzdvihú svój hlas řkúce: „Ježíši přikazateli, smiluj sě nad námi!“ L17,14 Jimžto uzřěv jě vecě: „Jděte, ukažte sě popuom.“ I sta sě, když jdiechu, biechu očiščeni. L17,15 Ale jeden z nich,
