nebi i proti tobě L15,19 a již nejsem duostojen slúti tvuoj syn, ale jměj mě jako jednoho z tvých otrokuov. L15,20 A vstav jide k svému otci. A když ješče bieše podál, uzřě jej jeho otec, a slitovav sě nad ním, přiběže i pade na jeho šíji i políbi jeho. L15,21 I povědě jemu syn: Otče, shřěšil jsem proti nebi i proti tobě a již nejsem duostojen slúti tvuoj syn. L15,22 I povědě otec k svým panošiem: Rúčě přineste prvnie rúcho a oblecte jej a dajte prsten na jeho ruku a obuv na nohy L15,23 a přiveďte tučný telec a zabíte a budem jiesti i kvasiti, L15,24 nebo tento muoj syn byl jest umřěl, i ožil, byl jest pohynul, a nalezen jest. I počěchu všickni kvasiti. L15,25 A v tu dobu bieše jeho starší syn na poli. A když přijide a přiblíži sě k domu, uslyšě píšťel a húsle. L15,26 A přivolav jednoho z panoší, otáza, co by to bylo. L15,27 A ten jemu povědě: Bratr tvuoj jest přišel a tvój otec zabil jest telec pícný, že jest jeho zdráva přijal. L15,28 An rozhněvav sě, nerodieše v duom jíti. Tehdy [otec]text doplněný editorem[527]otec] pater illius lat. vyšed, počě jeho prositi. L15,29 A on otpověděv, vecě svému otci: Aj, tolikoť let tobě slúžím a nikdy sem tvého kázanie nepřěstúpil, všaks mi nikdy nedal kozelcě, abych jej snědl s svými přátely. L15,30 Ale když jest tento tvuoj syn přišel, ješto jest sleptal své sbožie s bláznicěmi, zabil jsi jemu telcě pícného. L15,31 Tehdy on vecě jemu: Synu, ty jsi vždycky se mnú a všecko, [což já mám]text doplněný editorem[529]což já mám] mea lat., to jest tvé. L15,32 Protož musil jsem kvasiti i veseliti sě, že tento tvuoj bratr byl jest umřěl i ožil, byl jest zahynul a nalezen jest.“

Šestnádstá kapitola

L16,1 I mluvieše k svým učedlníkóm: „Jeden člověk bieše bohatý, jenž jmějieše vladařě, a ten bieše omluven přěd ním, jako by byl rozplútval jeho sbožie. L16,2 A povolav jeho, vecě jemu: Co to slyši o tobě? Navrať počet tvého vládanie, nebo již viece nebudeš vlásti. L16,3 I vecě vladař sám v sobě: Co učiním, že mój pán otjímá ote mne vládanie? Kopati nemohu, žebrati sě styzi. L16,4 Viem, co učiním, když budu otsazen ot vladařstvie, přijmú mě do svých domóv. L16,5 A tak svolav všěcky dlužníky svého pána, povědě prvniemu: Cos ty dlužen mému pánu? L16,6 On otpovědě: Sto lavic olejě. I vecě jemu: Vezma svuoj list a sada, napiš paddesát. L16,7 Potom jinému vecě: A ty co jsi dlužen? Jenž povědě: Sto mtóv pšenicě. Vecě jemu: Vezmi své listy a napiš osmdesát. L16,8 I pochváli pán vladařě zlostného, že jest múdřě učinil. Nebo synové tohoto světa múdřější sú nežli synové světlosti v svém porození. L16,9 A já vám pravi, čiňte sobě přátely z zlostného sbožie, a když pohynete, přijmú vás u věčná otpočivadla. L16,10 Kto jest věren u mále, i ve mnozě věren jest. A kto jest u mále nepráv, i u věcší nepráv jest. L16,11 A protož když jste ve zlém sboží nebyli věrni, jakož pravda jest, kto vám uvěří? L16,12 A když jste v ciziem nebyli věrni, ješto vaše, kto vám dá? L16,13 Ižádný nemóže dvěma pánoma slúžiti, že nebo jednoho bude nenáviděti, a druhého milovati, nebo jednoho sě přídržěti, a druhým hrdati. Nemóžte slúžiti bohu i sboží.“

L16,14 I slyšiechu to všeckno duchovníci, ješto biechu skúpí, i posmieváchu sě jemu. L16,15 I vecě jim: „Vy jste, ješto sě zpravujete přěd lidmi, ale buoh vie vašě srdcě. Nebo co jest mezi lidmi vzvýšeno, ohyzdno jest