aby vstúpili na lodičku a předešli jej přes moře, až by rozpustil zástupy. Mt14,23 A rozpustiv zástupy, vstúpil jest na horu sám, aby se modlil. A když bieše večer, sám jest tu zóstal. Mt14,24 A lodička uprostřed moře zmietáše se vlnami, neb bieše jim vietr odporný. Mt14,25 Při čtvrtém pak bdění nočním přijíde k nim, chodě po moři. Mt14,26 I vidúce jej, an chodí po moři, zarmútili sú se řkúce, že by obluda byla, a pro bázeň křičali sú. Mt14,27 A ihned Ježíš promluvil k nim a řka: „Mějtež doúfanie. Jáť jsem, neroďtež se báti.“ Mt14,28 I odpověděv Petr, vece: „Pane, jsi li ty, kaž mi k sobě přijíti po vodách.“ Mt14,29 A on vece: „Poď!“ A vystúpiv Petr z lodičky, bral se jest po vodě, aby přišel k Ježíšovi. Mt14,30 Ale vida vietr veliký, bál se jest, a když poče tonúti, zkřikl jest řka: „Pane, pomoz mi!“ Mt14,31 A ihned Ježíš ztáh ruku, ujal jej i vece jemu: „Malé viery, i proč si pochybil?“ Mt14,32 A když vstúpil na lodičku, přestal jest vietr. Mt14,33 A kterýž na lodičce byli, přistúpili sú a klaněli se jemu řkúce: „Jistě syn boží ty jsi.“ Mt14,34 A když se přeplavichu, přišli sú do země genezaretské. Mt14,35 A když jej poznali mužie miesta toho, rozeslali po všie vlasti té a podávali jemu všech, kteří se zle mějiechu, Mt14,36 a prosili sú ho, aby aspoň podolka rúcha jeho dotýkali se. A kteříž koli se dotýkali, zdrávi sú učiněni.
XV. kapitula
Mt15,1 Tehdy přistúpili sú k němu od Jeruzaléma mistři a zákonníci řkúce: Mt15,2 „Proč učedlníci tvoji přestupují ustavenie starších? Neb neumývají rukú svých, když jedie chléb.“ Mt15,3 A on vece jim: „Pročež i vy přestupujete přikázanie božie pro ustavenie svá? Nebo buoh jest řekl: Mt15,4 Cti otce svého i matku svú. A kto by zlořečil otci aneb mateři, ať smrtí umře. Mt15,5 Ale vy pravíte: Ktož by koli řekl otci nebo mateři: Dar, kterýž koli jest ze
