svým: „Zajisté pravímť vám, že bohatý nesnadně příjde do královstvie božieho. Mt19,24 A opět pravím vám, snázeť jest velblúdu skrze uši jehelné projíti nežli bohatému vjíti do královstvie nebeského.“ Mt19,25 A uslyšavše to učedlníci, diviechu se velmi řkúce: „I ktož tehdy bude moci spasen býti?“ Mt19,26 I popatřiv Ježíš, vece jim: „U lidíť jest to nemožné, ale u boha všecky věci jsú možné.“
Mt19,27 Tehdy odpověděv Petr, vece jemu: „Aj, my opustili sme všecky věci a následovali sme tebe, což tehdy bude nám?“ Mt19,28 A Ježíš vece jim: „Zajisté pravímť vám, že vy, kteří ste následovali mne, v druhém narození, když sede syn člověka na stolici velebnosti své, sednete i vy na dvanásti stoliciech, súdiece dvanástero pokolenie izrahelské. Mt19,29 A každý, kto opustí dóm nebo bratřie nebo sestry nebo otce nebo matku nebo ženu nebo syny nebo pole pro jméno mé, stokrát viec vezme a životem věčným vládnúti bude. Mt19,30 Mnozí pak první budúť posledními a poslední prvními.“
XX. kapitula
Mt20,1 „Podobno jest královstvie nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel najprvé ráno, aby uvedl dělníky na vinnici svú. Mt20,2 A když se úmluva stala s dělníky z penieze dennieho, poslal jest je na vinnici svú. Mt20,3 A vyšed v hodinu třetí, uzřel jiné na nájmišti, ani stojí prázdni, Mt20,4 i vece jim: Jdětež i vy na vinnici mú, a cožť bude spravedlivého, dámť vám. Mt20,5 A oni šli sú. A opět vyjíde při šesté a deváté hodině i učini též. Mt20,6 Při jedenásté pak hodině vyšed, nalezl jest jiné, ani stojí, i vece jim: Co tu stojíte celý den prázdni? Mt20,7 Vecechu jemu: Neb nás nižádný nenajal. I die jim: Jdětež i vy na vinnici mú. Mt20,8 A když byl večer, vece pán vinnice šafáři svému: Povolajž dělníkóv a zaplať jim mzdu jich, počna od posledních
