[151r]číslo strany rukopisusvého vešken život svój vypravující. Protož nebudú jedny knihy všech, ale anjel každého zvláště. Ale písmo toto chtiec rozuměti jedněmi, pokládá, že jedny knihy ostaveny jsú.[143]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 156v: chtiec rozuměti jedním (v rkp. -iem) výkladem, pokládá, že jiné kniehy jedny ostaveny jsú Protož máť tu rozumíno býti moc někaká božská, kteráž sě v ten čas okáže, aby každému jeho skutkové dobří neb zlí ku paměti oznámeni byli a poznáním své mysli divnú chytrostí poznali a aby obžaloval neb vymlúval rozum svědomie své a aby tak všichni spolu i každý zvlášť jednostajně súzeni byli. Kterážto moc božská jméno přijala jest, totiž knihy, v kteréžto moci božské jakožto v knihách skutkové všech čteni moci[144]text božské jakožto v knihách skutkové všech čteni moci je v rkp. zapsán omylem dvakrát budú býti. A dále čte sě v knihách života, že smrt a peklo také musie navrátiti mrtvé, kteréžkoli mieti budú. A toť bude bez pochybenie prvé, nežli mrtví souzeni budú. Avšak ono prvé položeno jest, a potom když již všichni budú v svých tělech, každý bude souzen vedlé svých skutkuov, jakož o tom řečeno jest: I souzeni jsú mrtví vedlé skutkóv svých. Ale kteří jsou mrtvi, které vydalo jest moře, jenž v něm biechu, aniž zajisté kteříž na moři umierají, proto u pekle nejsú ani toliko těla jich věčně zachovaná aby byla v moři. Anebo jenž ohyzdnějie jest, že moře mělo by mieti ty chvíle mrtvé dobré a peklo že by mělo mrtvé zlé. A že všichni musie souzeni býti, musie tehdy všichni před soudcí státi a odsouzenie slyšeti, kterak vy pak chcete u vazbě své ty, kteříž z pravého práva musie státi před soudcí, kterak oheň, voda, moře, země mrtvé své musí navrátiti k soudu božiemu a kde sě vezmú, an onen na prach spálen, onen v prst proměnil sě, onoho ryby mořské pozřěly? Tať jistě okáže sě moc božská stvořitele našeho, jenž všichni ovšem pochybovati nemáme, že všichni odevšad v týchž tělech vstáti mají před soudem.“

Pak zhléd Adam na tyto ďábly, řekl jest: „Jáť viem, žeť řeč má vám příjemná nenie a mezi vámi málo vážná jest. I měl bych domluviti nětco viece, ale tesknost vašeho pekelnieho[ht]pekelnieho] pokolenie[145]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 158r: pekelnieho trápenie zamucuje mě. I kdybyšte odpustili, já bych vám chtěl pověděti viece o budúcích[hu]budúcích] buducziech příhodách i o ďáblu, pánu vašem, z knih života, neb nemněte sobě, byť o vás i o nás i o všech časiech minulých, nastalých i budúcích zmienka a pamět v knihách života byla obmeškána, byť nebyla položena i popsána. I poněvadž vše v paměti boží jest, dobrým k dobrému a zlým ke zlému.“ Tehdy shlukše sě tito třie ďáblé, počechu mluviti řkúce: „Totoť jsú řeči divné a neslýchané a psány nejsú v knihách našich práv[hv]práv] prawiech, neškodíť nám jich zvěděti pro výstrahu budúcí.“ I vece Tartareus: „Věru třebať jest nám rady pro řeči tohoto Adama. A slušnéť jest to, aby vznesl na pána na[151v]číslo strany rukopisušeho