svého vešken život svój vypravující. Protož nebudú jedny knihy všech, ale anjel každého zvláště. Ale písmo toto chtiec rozuměti jedněmi, pokládá, že jedny knihy ostaveny jsú. Protož máť tu rozumíno býti moc někaká božská, kteráž sě v ten čas okáže, aby každému jeho skutkové dobří neb zlí ku paměti oznámeni byli a poznáním své mysli divnú chytrostí poznali a aby obžaloval neb vymlúval rozum svědomie své a aby tak všichni spolu i každý zvlášť jednostajně súzeni byli. Kterážto moc božská jméno přijala jest, totiž knihy, v kteréžto moci božské jakožto v knihách skutkové všech čteni moci budú býti. A dále čte sě v knihách života, že smrt a peklo také musie navrátiti mrtvé, kteréžkoli mieti budú. A toť bude bez pochybenie prvé, nežli mrtví souzeni budú. Avšak ono prvé položeno jest, a potom když již všichni budú v svých tělech, každý bude souzen vedlé svých skutkuov, jakož o tom řečeno jest: I souzeni jsú mrtví vedlé skutkóv svých. Ale kteří jsou mrtvi, které vydalo jest moře, jenž v něm biechu, aniž zajisté kteříž na moři umierají, proto u pekle nejsú ani toliko těla jich věčně zachovaná aby byla v moři. Anebo jenž ohyzdnějie jest, že moře mělo by mieti ty chvíle mrtvé dobré a peklo že by mělo mrtvé zlé. A že všichni musie souzeni býti, musie tehdy všichni před soudcí státi a odsouzenie slyšeti, kterak vy pak chcete u vazbě své ty, kteříž z pravého práva musie státi před soudcí, kterak oheň, voda, moře, země mrtvé své musí navrátiti k soudu božiemu a kde sě vezmú, an onen na prach spálen, onen v prst proměnil sě, onoho ryby mořské pozřěly? Tať jistě okáže sě moc božská stvořitele našeho, jenž všichni ovšem pochybovati nemáme, že všichni odevšad v týchž tělech vstáti mají před soudem.“
Pak zhléd Adam na tyto ďábly, řekl jest: „Jáť viem, žeť řeč má vám příjemná nenie a mezi vámi málo vážná jest. I měl bych domluviti nětco viece, ale tesknost vašeho pekelnieho trápenie zamucuje mě. I kdybyšte odpustili, já bych vám chtěl pověděti viece o budúcích příhodách i o ďáblu, pánu vašem, z knih života, neb nemněte sobě, byť o vás i o nás i o všech časiech minulých, nastalých i budúcích zmienka a pamět v knihách života byla obmeškána, byť nebyla položena i popsána. I poněvadž vše v paměti boží jest, dobrým k dobrému a zlým ke zlému.“ Tehdy shlukše sě tito třie ďáblé, počechu mluviti řkúce: „Totoť jsú řeči divné a neslýchané a psány nejsú v knihách našich práv, neškodíť nám jich zvěděti pro výstrahu budúcí.“ I vece Tartareus: „Věru třebať jest nám rady pro řeči tohoto Adama. A slušnéť jest to, aby vznesl na pána našeho
