[150v]číslo strany rukopisuukazujíce a řkúce: „Uzříme, příde liť ten vysvoboditel tak mocný, jenž by mě z tohoto miesta vás nám odjieti a vyvésti.“ I poznala Eva Adama a syna svého Abele, ale Kaina v hlubokém obývaní zdaleka hlediece poznávachu. I divil sě jest Adam i Eva z tak pilné snažnosti, kterúž mají ďáblé ke zlému. A oznámil jest jí, že nikdy nemluvil s ní nic v tom pekle. I biechu tito ďáblé u velikém zahanbení, protože Eva duchovně hanieše je pro nepravost jich a že nemohli sú ižádného navésti k vóli své. Tehdy potvrdil jest Adam v ustavičnosti Evy, ženy své, a biechu svazkem duchovnie milosti pevně spolu svázáni. I stalo se jest, když již tito šťastní vězňové byli pevně uzamykáni u vazbě pekelné, tehdy Lunarius počal jest mluviti a řka: „Slyšíš li, Adame, vidíš, jak s tebú se dobrota a lítost okazuje a vedlé tebe a pro tě i jiným? Znamenajž a uměj to zachovati, aby opět nebyl trápení většiemu poddán. Ale totoť chci řéci, že tvá žena hrozně, jsúci bláznice, hanělať jest mnohé pány a staršie lidu našeho pekelného, jenž hodně na nie mělo pomštěno býti vedlé ustavenie práv našich, ale z milosti našie a dobroty toho sme nechali při dobrotivosti naší. I mluvila nám teď najposléze o otevření knih jakýchs. Slýchal li s’ ty co o tom v časiech života svého, pověz nám.“

I počal jest smutný Adam v temnostech s svú družinú mluviti těmito slovy a řka: „Pán Hospodin, otevři rty mé a usta má zvěstovati budú chválu jeho. Ó mužie, k hroznosti nám položení, tiežete mě o časiech budúcieho poznánie, pokud Buoh svým věrným zjeviti ráčil jest. Ó ty, Lunarie, věz, že Eva pravdu mluvila jest, že v časech budúcích viděn bude sedící na tróně, před jehožto tváří hýbati sě bude nebe i země. Ó, před tiem otevřeny budú kniehy. A knieha jedna jest poznánie neb viděnie božské, o níž sě pokládá v knihách života, že bude v časiech budúcích[hs]budúcích] buducziech viděna kniha jedna, o níž nenie opuštěno psáti, kterážto jest život jednoho každého. Ale knihy, jenž v témž miestě málo napřed jmenují sě, mají rozuměny býti světí staří i noví, aby v těch a skrze ty okázalo sě, které Pán Buoh přikázanie a ustavenie svá rozkázal jest držeti. Ale v těch jedněch, jenž slovú život každého, totiž psáno jest na nich, co kto kdy učinil jest dobrého nebo zlého. Kteréžto knihy neb kniha by měly tělesně rozuměny býti, kto by dlúhosti neb velikosti mohl neb uměl domysliti sě, anebo jak v dlúhém času mohli by vyčteny býti, v nichžto popsáni jsú životové všech. Ty li kniehy měly by pak čteny býti, čili tolikýž počet bude anjelóv i lidí a tu každý uslyší od anjela