ost[149v]číslo strany rukopisuřiehají[ho]ostřiehají] o//rziehagi[139]poškozený text a spravedlnost činie po všecky časy. To máš najprvé, že ižádný nenie tak výmluvný, tak učený, tak múdrý, tak rozumný, aby uměl nebo mohl mluviti úplně a dokonale o mocnosti božské, ani žádný z lidí nemóž dokonale slyšeti a chvály jeho, neb jazyk lidský krátek jest mluviti o tom, poněvadž ižádného nenie, kto by uměl o tom právě mluviti ze všech doktoróv učených. Co [se]text doplněný editorem[140]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 153v: se ty pak, žena jsúci a neumějíci písma, o to pokoušieš? A chtiec za múdru ostati, budeš mezi bláznivými počtena a k nim přirovnána. A potupie pak sémě tvé mezi národy a zahladíť jě na púšti, aby se nerovnala vtipy najvyššiemu a neposuzovala bližních ve zlém. Protož nechcemeť sě viece s tebú hádati aniž z dobré vuole žádáme, aby, opustiec zatvrzenie své, přistúpila k spravedlnosti naší, než jiným během přinutíme tě k činění vuole našie. A byť pak i Buoh rozkazoval nám o tobě, máloť na to tbáti budem. Neboť vieme, že mimo spravedlnost[hp]spravedlnost] ſprawedld/lnoſt nás tisknúti nebude, ačkoli bezprávie nám učinil, všakť proto miluje spravedlnost tvář jeho. I podiž do vězenie žaláře našeho pekelného. A doveď sobě, že zproštěna budeš z něho, jakož s’ dřieve pravila, ale však přesto radímť, buď múdra a nemluv tak nestydatě a směle, aby skrze to tresktána nebyla. Nebť jest nám tak rozkázal pověděti Luciper, knieže a pán náš.“
A když jide Eva smutná s těmito ďábly k Adamovi, muži svému, počela jest mezi nimi řeči: „V zámutku povstanu já ráno ku Pánu a navrátímť sě k Hospodinu, nebo on přijal nás a po dvú dní obživíť nás a budem živi, před tváří jeho zvieme a shledávati budeme, abychom poznali Hospodina.“ A obrátiv sě Lunarius vece: „Vždy s námi v jakýchs přísloviech[hq]přísloviech] przieſlowie/ch mluvíš[hr]mluvíš] mluwieſs, abychom nerozuměli chytrosti tvé. Úfáš, že budeš odsud zproštěna? Vezmi sobě ku pomoci, kohož muožeš, potřebieť bude toho. A byť na mé vóli bylo, pokázal bych já tebe jinak, že by musila sama urozuměti své nestatečnosti v svém mluvení. Ale ctnost a pokora pekelná mne při milosti zachovává, abychom s tebú i s každým, ktož se nám dostane, vládli dobrovolně v časy věčné.“ I vece k tomu Eva: „Nenie ten za vítěze počtěn, ktož přemoženého trápením a mocí svú utiská. Ale spieše ukrutník a nemilostivý ten mohl by nazván býti, jako by rekovstvie učinil a okázal, že by nad smutnú ženú hněv moci své okázal. Však sě pravíš býti vítězem a mezi udatnými počten jsi, proč o sobě jinak pravíš, nežť jest? Však jsi znám všem v své osobě.“ A uslyšav Lunarius řeč tuto, poče se na ni trhati sápaním ďábelským a chtěl ji bíti. Ale tato dva krotiechu jeho a řkúce: „Mi[150r]číslo strany rukopisulý,
