trv[152v]číslo strany rukopisuati budú neskonalí věky věkóv, poněvadž v těch pravda naše šířiti se bude v časy věčné.“ A dokonav tu řeč k Adamovi doktor pekelní, i přikázal jest Adama a Evu a tak potom budúcie věčně vsázeti v púta železná a zámky ocelivými je uzamykati a závorami měděnými uzavierati. A v té sirobě a úzkosti oni otcové světí i světí prorokové trvali sú až do vysvobození svého skrze spasitele jim učiněného. Jenž o tom vedlé rozumnosti mého svědomie rád bych viece pověděl i vedlé naučenie slavných doktoróv, jenž o tom vysvobození jsú utěšené řeči křesťanskému lidu, ale že se blíží konec knih těchto utěšených, i chtě řeč ukrátiti, abych čtúcím tesknosti neučinil, navrátím se k témuž.

A když tak pilně střieci vězně, uzamykati rozkázachu tito ďáblé a mnoho jim jiných řečí hrozných pověděvše, s hněvem velikým šli sú k Luciperovi, pánu svému, a nechtiechu smutného Adama slyšeti viece ani Evy. A přišedše k Luciperovi, neobmeškali jsú pověděti všech řečí těchto. A uslyšev tu řeč Luciper, byl jest tiem zamúcen. A svolav radu svú a potázav sě s nimi, i učinil jest sněm obecný veliký a valný všech čertóv a ďáblóv i pekelníkóv do města, jenž slóve Penarum, a tu přede všemi řádně a pořád Tartareus, doktor a kancléř, všem všecky věci oznámil jest, na kteréž třeba bylo sě tázati. I počal jest Luciper mluviti a řka: „Divě sě nemohu sě nadiviti, že praví Adam, že by k nám do pekel někaké světlo mělo sstúpiti v budúcích časech a my že bychom skrze to škodu i hanbu měli trpěti nemalú a že v tu chvíli lid, kterýž byl v temnostech, uzří světlo veliké.“ Tehdy vece jeden z uobce, jenž slovieše Comunitatibus: „Slavný a silný pane, dánať jest opatrnost a rozum všelikému stvoření vedlé bytu jeho, protož my, majíce opatrnost, moc, sílu a rošafnost, ostřežeme sě z toho sami záhe. Slušnějieť jest zajisté nám samým sě ostřiehati, než by nás jiní ostřiehali, a kažme sě jiných příhodami. A poněvadž světla nevidíme a že by nám mělo skrze ně něco zlého přihoditi sě, ale vezmúc světlo, ostaňmež u věčné tmě a nedopúštějme bleska mezi sě ižádného.“ A tak na tom zuostachu, že světla u pekle nezuostalo jest nic až do dnešnieho dne. A potom pilně osadichu peklo pilnými strážnými a uzavierachu pevnými závorami, příhod budúcích sě bojiece. A vězně poručichu Putinarovi a Torquerinovi, přikázavše jim pod milostí, aby věrně jich ostřiehali. A jiných mnoho divných a rozličných řáduov v chytrostech nesm[153r]číslo strany rukopisuierných