Tehdy[hk]Tehdy] Ehdy Eva vnuknutím božským jsúci posilněna, zavola k Hospodinu hlasem duchovním a řekla jest: „Pane Bože náš, viem, ktož tě opúštějí, pohaněni budú, a ti, jenž odstupují od tebe na zemi, popsáni budú. Ale nynie následujeme tebe vším srdcem a bojíme se tebe, Pane. A žádáme tváři tvé, nezahubuj nás, ale, milý Pane, učiň s námi podlé tichosti milosrdenstvie tvého a vysvoboď nás v divnostech tvých a daj slávu jménu tvému, Pane. A buďte pohaněni všichni, kteříž okazují sluhám tvým zlé věci, v své moci buďte zahanbeni a síla jich buď zetřěna. Aby poznali, že ty jsi Buoh sám jediný a slavný nade všemi, Pane Bože náš.“ I vece Eva k tomuto ďáblu Tartareovi: „Muži učený v práviech pekelných, vypravuješ v své výmluvnosti o obecním spasení, jako by ižádného rozdielu nebylo mezi vyvolenými a převrácenými. Zdali s’ nečítal kněh života, že týž Buoh, kterýž všecky věci stvořil jest, učinil jest rozdělenie v svých stvořeních a zpósobil protivníky své pro velikú svú dobrotu, a kteříž Boha milují, trpie protivenstvie veliká a rozlišné puotky od nich, a Pán Buoh, shledaje jich stálost, svým časem vysvobozuje je? Protož vy právě diete, že čekáte obecného vysvobozenie a že volení boží z moci vašie, ale ne vy, dvojím vysvobozením vyňati budú. Jedniem skrze příštie tělesné a skutečné jeho, když z tohoto žaláře pekelného nás i všechny své věrné mocí svú mocně vyvede, před jehožto bleskem peklo třiesti se bude, a otevrú sě brány před ním kniežetstvie vašeho, jakož v knihách života psáno jest takto: Zdvihněte brány, kniežata, vaše a pozdvihněte se brány věčné, ať vejde král slávy a pán moci, a východ jeho připraven jest jakožto dennie záře a přijdeť nám jako přieval časný zemský a večerní. Nebo milosrdenstvie Páně jakožto oblakové a nebesa jitřnie a jakožto rosa ráno pomíjejície[hl]pomíjejície] pomigegieczie, soudové jeho jakožto světlo vyjdeť, neboť on chtěl jest milosrdenství a ne obětem. Toť stojí vše psáno v knihách života, kterakť přijde obecnie spasenie, ale sluhám božím, ale ne těm, kteřížť sě vuoli jeho protivie. Pak druhé vysvobozenie přijde konečné a hrozné a velmi spravedlivé. To bude na skonání věkóv, kdyžto my i vy všichni uzříme sediecého na tróně, před jehožto tváří třiesti sě budú nebesa i země. A tuť budú kniehy otevřeny, jenž o tom nenie[hm]nenie] nynie potřebie mluviti jest, neb by dlúhost slov mých zaneprázdnila čas nemalý. Protož znajte a věřte všechny krajiny zemské, že Pán kraluje na věky a že vysvobodí své ze všelikých zámutkóv. Protož ty, doktoře, přestaň řečí svých, poně[149r]číslo strany rukopisuvadž