[145v]číslo strany rukopisupři ní stal jest. I řekl jest Solfernus: „Pod svú přísahú pravím to, že by muž mluvil ty řeči, nebylo by jemu to trpěno tiem během jako tobě. Ale řeči ženské od polu jsú váženy, poněvadž svědectvie za nic jmieno nenie. I slušieť tobě odmlúvati, jakož na ženu slušie. Protož, Evo, bychť mnoho odmlúval, vieš dobře moc kniežete a pána našeho Lucipera i naši, že žádný na světě nám odolati nemóže, a ty i s mužem svým dlúhý čas stála s’ o to, aby rukú našich zproštěna byla, a vždy s’ proto i s[hb]s] sſ mužem s svým v moci naší ostala a ostaneš na věky. A kéžť jest tě moc Boha vašeho zprostila osidla našeho. I vidíš syna svého, muže svého zde s námi býti a naši vóli plniti, i daremnieť jsú řeči úst tvých, toběť jest s námi ostati. Neb viděla s’, že muž tvój hněvivostí jsa zapálen, nechtěl s tebú mluviti viece, a my milostí jsúce hnuti, nechtěli sme dopustiti tebe v také tesknosti muk pekelných. Ale radše bychom, aby ty z dobré vóle přistúpila k moci našie ďábelské, než potom, jsúc v úzkostech, budeš musiti přivoliti, neb všeliká věc dobrovolná jest lepšie než bezděčná.“

Tehdy[hc]Tehdy] Ehdy zavolala jest Eva řkúci: „Jižť jsú mě obklíčily bolesti smrti mé a potokové nepravosti zamútili sú mě, bolesti pekelné obklíčily mě, zanepráznila mě osidla smrtedlná. Ó, ktož jsi ty kolivěk, nejsi přietel mój! Vizi[hd]Vizi] vcżӳ[132]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 145v: vizi tě v osobě múdré a poctivé, ale řeči tvé nepoctivé vycházejí z úst tvých. Neb pravíš mě zde býti věčně, a prvé pravili ste, že čekáte smilovánie obecného a že Hospodin i hovada spasiti má. Jakož vy navedli ste pána mého, že tak mluvil jest se mnú? Jistě nepodobná věc osoby muže mého počestného. Neb zajisté vězte to, žeť já věřím, že Buoh s chrámu svého uslyšíť mě. A volánie mé přišlo jest v jeho uši, když sem[he]sem] ſie se pánem mým Adamem Svatosti Jeho za milost prosila. A viemť já, žeť se smiluje nade mnú Pán Buoh náš. Neb vězte to, žeť se země třiesti bude a hne sebú před mocí jeho a v hněvu jeho vzendeť dým a oheň od tváři jeho hořeti bude a uhlé rozpálíť sě od něho. Neboť skloní nebesa a doluov sstúpí a mrákota pod nohami jeho bude a vstúpíť na cherubín a budeť létati nad peřím větrovým a ostavíť tmy za schránú svú a od tváři blesku jeho hýbatiť sě budú nebesa. A budeť zvučeti Pán Buoh s nebe najvyšší, dáť hlas svój a potomť pak pošle po nás s výsosti a přijmeť nás k sobě a vysvobodíť nás z rukú nepřátel našich najsilnějších[hf]najsilnějších] naӳſylnieӳſſiech, kteříž nám záviděti budú. A v ten čas budeť nám učiněn Hospodin obránce náš a vyvedeť nás z propasti a spasíť nás, neboť nás chce sobě mieti. A ulo[146r]číslo strany rukopisužil