[148r]číslo strany rukopisunikoli nejednati.“ A když sú na to, uradivše se na tom, zuostali v radě, tehdy tito volení odpieráchu jíti zase k duši Evině. Pro to zvláště, že se obecně všichni rádi z pravdy hněvají, a duchovním mluvením ona jich pravdú dotýkáše. Tehdy vece Solfernus: „Co nás vždy vydáváte k hanbě a k zahanbení našemu a nedopustíte se pomstiti nám? Zdali jiní lépe sě k tomuto hoditi nemohú než my? Námi li všudy v našich puotkách zastierati umienili ste?“ I vece opět Luciper: „Spravedlnost a pokora buď a tichost vládni tebú v časiech života tvého, aby poznán byl v ustavičnosti ve dnech tvých, neb veliká ctnost jest, moha sě pomstiti, i odpustíš. Protož vy však vidíte, že móžeme učiniti nad těmito vězni vedlé vóle své, ale lítost proto okazujem nad nimi z milosti našie zvláštnie. I učiňtež to ještě, jdúce mluvtež s nimi vedlé vóle našie, a cožť vám odpovědi dadie, pilně znamenajte pro pamět budúcí.“ I svolichu k tomu tito ďáblé a jidechu k Evě, jakož jim byl rozkázal Luciper, pán a knieže jich pekelné.

A když přijidechu k Evě, uzřechu ji, ana smutkem a žalostí pekelnú jsúci otrápena, žalostných slov nepřestává mluviti ku Pánu Bohu, žádajíci vykúpenie svého. Tehdy tito ďáblé zdaleka hlediece, diviechu se této stálosti jejie. I zaslyšechu ji mluvieci o budúcích věcech, a přišedše k ní všichni, počechu ji strašiti strašením ďábelským, zdali by tudy leknúci sě i upadla v poblúzenie, jenž božskú múdrostí i z toho ostřežena bieše. Pak Tartareus pozdvih hlasu svého, hlaholem hrdým počal jest mluviti a řka: „Nuže, ještě li v své nemúdré ustavičnosti a bláznivé ostáváš? Vidíš, jak jsi pravým soudem božím k tomu vydána a naší silú a mocí obklíčena, že ty ani žádný, ktož sě sem dostane, nebude propuštěn od moci našie věčně, jakož i tobě budúcím zjevením známo jest? Protož neudávajť sě tak haněti nižádného, aby tě skrze to nepotkalo něco horšieho. Také v tom jsi uslyšána, že při muži svém Adamovi budeš. I viziž a znamenaj pilně a přichyl ucho své k řečem mým spravedlivým jistým a přidaj vuoli svú k vóli naší, poněvadž my také máme naději, že budeme spaseni a navráceni do nebe, když nám Buoh to odčiní a opraví, což nám kvaltu a násilé učinil jest. I čekajž jednostajného vysvobozenie, aby tudy v poblúzenie viery neupadla, neb my věříme a držíme i vyznáváme, že Buoh proti nám křiv jest, a my právi, jakož práva dvoru našeho o tom šíře vyličují. I měj na tom dosti a přijmiž řeč mú a uposlechni rady mé, neb práva jest.“ A pověděv to doktor pekelní i umlkl jest.