[144v]číslo strany rukopisukterémžto všichni blahoslavení s svým stvořitelem spolu s těly vašimi i dušemi, již viece nikdy neumierajíce, kralovati budú na věky věkóv, amen.“ A když Eva také umřela bieše, přinesena jest duše jejie do temnosti a v moc ďábelskú poddána do času z dopuštěnie božieho. A s její duší bieše přišel Celerentinus rychlý a hajtman nad ďábly po světě rozeslanými, kterýžto když ji přinese, pověděl jest těma dvěma ďábloma napřed jmenovanýma, kteřížto uslyšechu to s radostí.

Tehdy[gz]Tehdy] Ehdy jeden z nich, Tartareus, proměnil sě jest v zpósobu Adamovu i šel jest k duši Evině. A přišed před ní, poče s ní mluviti a řka: „Aj, Evo, vidíš, že skrze tvé přestúpenie jsme poddáni v moc jiného. I věz, žeť já již zde obývaje, jsem ve cti veliké a dobré bydlo maje, což mně libo jest, to činiti mohu.“ Tehdy řekla jest Eva: „Ó milý pane, ovšemť znám to, že cožť sě děje, toť jest vše pro mé provinněnie. A já na svém srdci nemohu znamenati radosti nižádné, kterak ty pravíš, že by mohl činiti, cožť by se líbilo tobě.“ I die jie čert v osobě Adamově: „Já zajisté úzkosti mnohé tyto dni trpěl sem, ale Hospodin Pán poslal ke mně anjela svého, abych sě poddal moci Luciperově a svú vóli s jich vólí sjednati nebránil. A tak mi pravil, že Pán Buoh všech nás spasiti má jeden čas. Neb v knihách života o tom psáno stojí: lidi i hovada spasíš, Hospodine, nebo jsi rozmnožil milosrdenstvie své na zemi.“ A poněvadž hovada spasiti má, násť ovšem nezapomene. Protož já jakž činím podlé vóle ďábelské, nic mi nenie těžko zle činiti a v tom mám svobodu velikú.“

I řekla jest Eva: „Milý pane, tehdy ty jsi již s protivníky našimi a zapomenul s’ tak velikého dobroděnie Boha tvého! Pomni, kterak jsi mně za zlé měl, že já skrze mú křehkost dala sem sě jím oklamati. Pomni také, že máš zápis stvořitele svého, že v čas určený ze všech zámutkóv skrze moc jeho vyveden budeš. Pomni, žeť jest řekl Buoh: ‚Tvé pokolenie zvelebiti v svém království[ha]království] kralowſtwie na věky.‘ Pomni nynie, že nedávno, jakož jsem slyšela, psal jest s nebe sem list k moci pekelné, aby nebyl tištěn mimo právo a dopuštěnie jeho. Pomni, že on všechny stvořil jest a všeliká moc jemu poddána jest. Nezapomínaj jeho, všakť on nižádného neopustivše doufajícieho. Milý pane, však s’ učil pokánie činiti. Jestli pak že s’ čeho sám sě dopustil učiniti, pamatuj na poká[145r]číslo strany rukopisunie