[147v]číslo strany rukopisupřišlo jest všemu stvoření. A hodně slóveš Eva, totiž zavedlá, i vyrazila sě také s výklady. Ba by ty, neučéc[hj]neučéc] neucz[135]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 149r: neučéc se výkladóm[136]text se výkladóm je v rkp. zapsán omylem dvakrát misterským, i vedla svój řád ženský, užitečnějie by to bylo, a aby nežádala všeho věděti. Ale s’ pravé vrtlé povětřie, vždy sě měníš neustavičností. A věru, kto sě chce ženám zachovati, musí mnoho tratiti. Ale jste pravé sietky, ješto vámi mohú jiní lapáni býti, vieš li ty to? Pakli nevieš, ale věz, že pravým soudem božím a vedlé spravedlnosti božské jste sem vydáni s mužem svým. A ty pak žádáš proti spravedlnosti zproštěnie. Vieš li to, že všecka královstva bez spravedlnosti nemají slúti královstva[137]text nemají slúti královstva je v rkp. zapsán omylem dvakrát. I chceš ty nás od spravedlnosti řečí odmluviti? Nepuojdeť to, nedopustímeť my v království našem pekelném lotrovských ustavení nadělati, poněvadž spravedlnost všem vuobec má propuštěna býti, tak chudým jako bohatým. I co tehdy darmo mluvíš? Však uslyšána nebudeš. A jakož žádáš shledati se s Adamem, o toť sě chcme poraditi s pánem naším a na to odpověd dáti. A věz to, mohla by tak mluviti, že by sě domluvila něco horšieho. Protož mlčiž a neblekci a přistup k radě naší, aby zde s námi ostala, ať sě huoř něco nestane.“ A řekl to Solfernus, odšel jest s Tartareem k Luciperovi v radu.

I brali sú sě tito jistí ďáblé k Luciperovi, kniežeti najvyššiemu a pánu svému, a rozprávěli sú všecky věci jemu, které jsú sě dály při ní a kterak sú velice pohaněni od ní v rozličných a zvláště pro jména svá, a počechu horlivě mluviti pravdu svú. A pověděchu žádost Evinu, že žádá býti při Adamovi. Tehdy sjidechu sě v radu o to a radíchu sě o to chvíli, ale ne dlúho. I poče mluviti Luciper a řka: „Bratřie a přietelé moji, mním a mám za to, že nevelmi jest škodliva nám tato žádost, kteréž Eva žádá, neb slušnějie nám bude jich chovati spolu, ne po ruozno, i bezpečnějie a stráží menších potřebie bude nám. Protož nechme jich spolu přebývati, však musie v moci našie ostati. Také vy, Solferne a Tartaree, jděte a povězte jim od moci našie pekelnie, ať múdři jsúce, opatrné řeči mluvie, ať by potom proto nemuseli kázáni býti. Poněvadž nemóž býti při ní po naší vuoli, přiveďte je v hromadu. A ty, Lunarie, jdi také s nimi a při těch řečech pro pamět budúcí přítomen neopúštěj býti, neb věci pilné a znamenité jsú velmi, neb obyčej jest věcí znamenitých súkromě