[143r]číslo strany rukopisuněčím návodem hnut jsa, ráčil by opět znova mimo práva, smlúvy a sjednánie prvnějšie nás tisknúti, dosti nemaje, zbaviv nás radosti nebeské, i ještě chtěl by, kudy by nás mohl odtisknúti mocí od vládnutie pekelného. I divíce se nemóžem se tomu nadiviti, že s’ na nás takú nelásku k libosti jiným spadnúti ráčil, jako by nás věčně zahladiti mienil. Protož božská Svatost Tvá aby věděti ráčil, že by žádnými hrózami ani kterú bázní ustrašiti sě dáti nemieníme, bychom jiným v pekle dopustili vlásti, a vieš, Pane svatý, že s’ nepřietel náš, a máme liť my s služebníky tajnými a s nepřátely našimi nakládati, jakž Tvá Svatost káže, tehdyť naše válka bude nikakáž, i račiž ty vládnúti v svých nebesiech a nás rač v pekle při našich práviech zuostaviti. A poněvadž my Svatosti Tvé v nebi, v tvém království, vládnúti překážeti nemieníme, i račiž nás v pekle při témž ostaviti, ať ktož sě k nám dostane, s ním vedlé vuole našé nakládanie, neb tak práva naše káží od časóv dávných ustavena. Pakli by se to Svatosti Tvé nezdálo[131]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 140r: zdálo i u pekle vládnúti, ale račiž nám dopustiti, ať my též v nebesiech vlásti budem, příměřie[gu]příměřie] prziemierzie ovšem nečiníce. Ale nad to nade všecko Tvá Svatost nám list o toho Adama psal, žádaje za jeho polehčenie. Ačkolivěk ižádného práva ani pro které jeho zaslúženie neměli bychom toho učiniti, bychom se jemu v kterém oblehčení ukázali, však proto z své milosti a dobroty našie zvláštnie, abychom vždy v spravedlnosti shledáni byli, chcmeť to učiniti a témuž Adamovi odpočinutie a polehčenie v mukách dáti, věřiece také Svatosti Tvé, událo li by sě z našich také kterému jatu býti k Svatosti Tvé, že Svatost Tvá dle tohoto nad Adamem, služebníkem tvým, milostivého oblehčenie okázanie, s ním také milostivě a dobrotivě nakládati ráčil, ač bylo li by kdy toho potřebie. Datumcizojazyčný text v hlubokosti pekelné léta etc.cizojazyčný text pod majestátem vladařstvie našeho pekelného.

A když již list byl napsán, vzev jej Tartareus i přivěsí k němu majestát pekelní, i přinese jej opět před Lucipera. I poče sobě čelo protierati, jako by ustal po práci, kterúž jemu poručili biechu, jako stýskaje sobě. Jenž jiní litováchu jeho, řkúce: „Věru, pane Tartaree, máš dosti činiti s tú prací?“ A když by den třetí, sjidechu sě čertie a ďáblé na též miesto, jakož sě byli rozešli. A když již pohromadě biechu, tehdy vystúpichu tito ubrmané a smlúvce pekelní a kázachu Tartareovi, aby tu smlúvu a sjednánie četl přede všemi, na čem jsú sě ustanovili. A Tartareus viněm list smluvní, poče čísti takto: