poněva[146v]číslo strany rukopisudž peklo řádně mocí svú tě jest osáhlo, i ještě tak nemudré řeči nadarmo a bez potřeby vylévati nepřestáváš. Ó veliká svatost ženská, ale malá múdrost! Pravíš, bláznivá Evo, že úfáš v moc jinú, nežli pána našeho jest. Však s’ v moc jeho poddána, služebnice, ač nedobrovolně, ale z řádu přirozeného. Však rozpomeň sě na to, že nejsi přinucena, ani aby jablko bezděky utrhla i snědla, aniž s’ z vody bezděky vyhnána byla, ale dobrovolně s’ k uobému svolila. A vieš i znáš i to vyznáváš, že Buoh jest všemohúcí i vševědúcí a bez jeho věděnie nic sě státi nemóže. Však, bláznivá Evo, Buoh věděl, že ty trhati budeš jablko a jiesti i s svým mužem a že i z vody vyjdeš, a všecko, což nynie na tě přišlo jest. On Buoh, převzvěděl jest to skrze všemohúcnost svú a vie on, co tě i muže tvého ještě potom potkati má. A poněvadž jest to vše přezvěděl prvé, byť vás chtěl z toho vysvoboditi, bylť by vás v to nikdy nedopustil vjíti, byšte vy moci naší byli podáni. Ale tak jest zjednal a zpuosobil a chce tomu, abyšte v moci naší zuostali. Protož, bláznivá Evo a nemúdrá, i smieš ty sě protiviti vóli boží, mluviec takové zpurné řeči? Zdali toho chceš dobyti mocí na Bohu, aby s ním v nebi přebývala? Věru, pán náš i my tisíce krát moc větčí máme dovésti, aby nám o naše vlastnie práv byl, i pak to chceš, aby to dal, k čemuž práva ižádného nemáš? Divnýť jest Buoh v svých skutcích a velikosti jeho konce nenie, málo on, v nebi jsa, tbá na tvé volánie. Protož přiď sama k sobě a přijmi zprávu naučenie našeho a daj a sjednaj svú vóli s naší, a budeť obrácena tvá truchlost v radost velikú a povýšíť tebe nad těmi, kteříž povstávají proti tobě, a vysvobodíť tě od tvých nenávistníkóv knieže Luciper, pán náš, a budeš zde choditi s mužem svým v radosti a u veselí pekelném.“

Tehdy[hh]Tehdy] Ehdy řekla jest Eva: „Žádám rozdělenie s tělem a živa býti s mým Bohem. Ó ty, jenž nynie mluvíš se mnú, prosímť, zjev mi jméno své, ať bych tě potom poznati mohla pro dospělost výmluvnosti tvé.“ A Tartareus ďábel, z pochvaly jsa obveselen, žádaje i potom viece chválen býti, i zjevil jest jméno své a řka: „Poněvadž žádáš jména mého věděti, ačkoli slušnějie by bylo na jiných sě o tom ptáti, však proto, že s’ hostí zde, oznámímť jméno své, žeť jsem Tartareus, doktor v práviech pekelných[hi]pekelných] pe/pekelnÿch, sprostný služebník a najmenší pána mého.“ I vece Eva k němu: „Právě jsi vyznal o jménu tvém, žádámť ještě o tomto dr[147r]číslo strany rukopisuuhém