poká[145r]číslo strany rukopisunie a na srdečné želenie, jímž sě poškvrna a hřiech shlazuje. Ó milý pane, kterak je to, že ty pravíš, zle sě činiti, a dřieve s’ každého učil dobře činiti? Pamatuj na budúcie věci a na věky neshřešíš.“

I řekl jest opět k ní ďábel: „Evo, známť já tě, že ráda mnoho mluvíš, ale málo činiti sě okazuješ. Pomni, že s’ mě na zemi poslúchala a jsi v moc mú poddána. I proč bráníš sě mne poslúchati? Však vieš, že s’ toho často pykala, co s’ beze mne a bez mé vóle činila sama, a z práva máš se mnú zlé i dobré trpěti. I zdali nevěříš mně a řeči andělské, kerúž sem pověděl? I zdali nevieš, že Pán Buoh jest mocný a všemohúcí, kterýž časy mění vedlé vóle své? I zdali i lidé v časiech neměnie sě, poněvadž jedni sě rodie a druzí mrú, a všem milost dává vedlé zaslúženie jich a z svého milosrdenstvie? Jáť zajisté slovóm božím věřím, nebť nepominú, poněvadž nic křivého z úst božích nepocházie. A když sě tobě zdá neposlúchati, trapiž sě mukami, a jáť v odpočinutí zuostanu a dočkám spasenie obecného.“

Odpověděla jest Eva a řekla jest k němu: „Divím sě, pane, tvým řečem, neb nejsú příjemné na srdci mém, poněvadž pravíš, jakoby Pán a stvořitel náš nevážil sobě zlostí dopustilých a hřiešníky spolu s dobrými a vyvolenými že by spasiti ráčil jednostajný čas a jednu chvíli. Nebo mne snad pokúšieš, nebo teskností poblúdil jest rozum duše tvé? Však zákon přirozený káže, že Buoh se zlými nebude přebývati. Protož my i pokolenie naše, chce li v Hospodina dokonale úfati, a s ním býti musí; čehož sobě nechce, toho druhému bližniemu nepřieti ani žádati. Ale bojím sě, že tito protivníci, s kterýmiž sě býti pravíš, kteřížto milosti božie zbaveni jsú, těžko spaseni budú. Nepomníš psáno býti, že u Hospodina žádný zlostný přebývati nebude ani nespravedliví zuostanú před očima jeho? A jaká jest spravedlnost mezi těmito ďábly? A jaká přiezeň, poněvadž kudy by mohli, rádi by nás odlúčili od milosti boží, a to pro pravú závist. A rádi by sami nespravedlnost i samému Bohu okázali, by mohli, poněvadž všeliké zlé s nimi přebývá. Jistě nevěř tomu ani drž toho, by spolu zlí i dobří mohli spaseni býti jeden čas, jednu chvíli, neb by to bylo pokúšeti milosrdenstvie božieho.“

Tehdy nemoha Solfernus, druhý ďábel, strpěti řečí Eviných, počal jest od čertóv mluviti. A Tartareus, nedav sě jie poznati, v té osobě odšel jest a v zpósobě své ďábelské zasě k Solfernovi přišed,