což mi píšeš, vzkazuje, abych k tobě přišel, věz to, že musím vše naplniti, proněžto sem poslán. A potom pójdu k tomu, jenžto mě jest poslal. A když z tohoto světa na onen svět sstúpím, některého z mých učedlníkóv k tobě pošli, aby tě uzdravil i živil. To vzkázanie král Abagarus uslyšav a skrze to vzkázanie znamenav, že očima svýma tělesnýma jeho viděti nemóž, proto že k němu přijíti tehdy nemoha, se omluvil.
Jakžto píše svatý Jan, řečský Damascenus, v čtvrtých kněhách: Poslal jednoho obrazníka Ježíšovi, aby jeho obraz, jakž najpodobnějie by mohl, na dště sepsal anebo namaloval, aby, jeho svýma očima ohlédati nemohl, asa obrazsky napsána ohlédal. A když ten obrazník aneb maléř k Ježíšovi přišel, pro veliký blesk, jenž od jeho tváři pocházieše, jeho obraza podobně sepsati nemohl. Tehda náš spasitel Ježíš Kristus, chtě toho krále žádosti dosti učiniti, vzem částku rúcha plátennieho, toho obrazníka na svú tvář přitiskl. A tu také své tváři obraz a podobenstvie ostavil, toho krále žádost naplniv, poslal. Tu píše svatý Jan Damascenus, že náš spasitel tu obrazsky ohlédaný byl jest této postavy: obličeje podlúhovatého, obočí velikú, očí opatrnú, všie postavy i činóv znenáhlý. Potom mnoho časóv ten list Ježíšem královi Abagarovi poslaný tak od boha velikú moc měl, že v tom městě nemohl bydliti ani kacieř, ani pohan, ani kto který mocí neb násilím mohl kdy tomu městu škoditi. Pakli se jest to kdy přihodilo, že které knieže vojensky proti tomu městu táhlo, leč kterýs robenec nad branú stoje, ten list četl, a inhed nepřietelé anebo se s nimi podlé jich vuole sjednali, anebo odtad se pryč bráti musili.
Po těch časiech když hospodin na nebesa vstúpil, poslal svatý Tóma svatého Judu apoštola k tomu královi Abagarovi,
